ECLI:CZ:US:2008:4.US.2654.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2654/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Spálená 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2008 čj. 26 Cdo 2878/2007-129, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007 čj. 12 Co 57/2007-101 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 12. 2006 sp. zn. 29 C 236/2004 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 24. 10. 2008 se Mgr. M. Š. (dále jen "stěžovatel", případně "žalovaný") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená procesní rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu v rozhodnutích blíže specifikovanému.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 19. 7. 2009 Obvodní soud pro Prahu 8 vyhověl žalobě žalobkyně E. P. a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu bytu původně žalované M. Š.
Dne 30. 10. 2006, po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu a před doručením jeho písemného vyhotovení, původně žalovaná zemřela.
Dne 11. 12. 2006 nalézací soud k návrhu žalobkyně rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno s M. Š., na něhož přešel nájem bytu.
Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 19. 7. 2009 a usnesení ze dne 11. 12. 2006 žalovaný podal odvolání.
Dne 27. 3. 2007 Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení nalézacího soudu ze dne 11. 12. 2006 potvrdil.
Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2007 Nejvyšší soud dne 29. 7. 2008 zamítl.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že s napadenými soudními rozhodnutími "není srozuměn", neboť porušila jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rozhodnutí byla vydána při porušení principu dvojinstančnosti řízení, neboť na řízení před nalézacím soudem neměl žádný procesní vliv. Vyslovil názor, že po zrušení napadených rozhodnutí Ústavním soudem by původní řízení mělo být zastaveno.
IV.
Ústavní soud po posouzení splnění podmínek řízení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným, a to z následujících důvodů.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí, lhůt a dalších podmínek řízení v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty. Účastníci řízení musejí a mohou za běžných okolností počítat s tím, že tato pravidla budou uplatňována.
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu §75 odst. 1 věta za středníkem citovaného zákona.
I když napadená procesní rozhodnutí obecných soudů jsou z hlediska formálního pravomocná, není jimi ještě spor mezi stěžovatelem žalobkyní pravomocně ukončen, neboť - jak plyne z napadeného rozhodnutí dovolacího soudu - stěžovatel dne 18. 1. 2007 doručil soudu prvního stupně odvolání proti rozsudku ze dne 19. 7. 2006; z toho plyne, že stěžovatel může namítat porušení svých základních práv v průběhu odvolacího, případně dovolacího, řízení, a že procesní prostředky k ochraně práva vyčerpány nejsou. Teprve v případě, že by - podle mínění stěžovatele - konečné rozhodnutí ve věci narušilo jeho základní práva, mohl by se domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti. Jinak řečeno, celkovou spravedlivost řízení před obecnými soudy lze z hlediska základního práva na spravedlivý proces ve smyslu části páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, posuzovat až po jeho skončení. Dílčí rozhodnutí činěná obecnými soudy v průběhu civilního řízení zásahu do některého z ústavně chráněných základních práv zpravidla schopná nejsou.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj