ECLI:CZ:US:2008:4.US.2720.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2720/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Schreiberem, advokátem se sídlem Brno, Jakubská 1, směřující proti příkazu Komise pro projednávání přestupků Statutárního města Olomouc ze dne 27. 5. 2004, zn. R910-916/04-Nat, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 19. října 2007 doručena ústavní stížnost, v níž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Stěžovatel uvádí, že lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována, neboť s textem napadeného rozhodnutí se seznámil až dne 27. srpna 2007. Z obsahu stěžovatelova podání je ovšem patrné, že nejpozději dne 15. června 2007, kdy stěžovatel podal odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, mu byla existence napadeného rozhodnutí známa.
Ústavní stížnost lze v souladu s ust. §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle §75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Jestliže se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že toto mu nikdy nebylo doručeno řádným ani náhradním způsobem, nenabylo toto rozhodnutí právní moci a stěžovatel měl proti němu nejprve v souladu s poučením podal odpor. Tak by dostál požadavku zákona o Ústavním soudu ohledně vyčerpání všech procesních prostředků obrany svého práva. Jelikož tak stěžovatel neučinil, je ústavní stížnost z tohoto pohledu nepřípustná.
Zároveň Ústavní soud konstatoval, že je ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem. Lhůta se odvozuje od okamžiku, kdy se stěžovatel dozvěděl o rozhodnutí orgánu veřejné moci, jež hodlá napadnout ústavní stížností. Tuto lhůtu nemůže stěžovatel subjektivně protahovat tím, že bude odkládat seznámení se s obsahem daného rozhodnutí. Nejpozději by tedy lhůta podle zákona o Ústavním soudu uplynula 14. srpna 2007, když Ústavnímu soudu není známo, zda se stěžovatel o napadeném rozhodnutí dozvěděl ještě přede dnem podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele jako podaný po lhůtě stanovené zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a zároveň jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], nezbylo mu, než jej v souladu s citovanými ustanoveními zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka