ECLI:CZ:US:2008:4.US.2798.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2798/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora, se sídlem exekutorského úřadu Praha 9, Bryksova 763/44, právně zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Sládek & Partners, v.o.s., Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, směřující proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2008, č.j. 23 Co 304/2008-110; Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. května 2008, č.j. 33 Nc 6630/2002-100, a Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008, č.j. 23 Co 509/2007-87, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavní právo, podle kterého mohou být povinnosti kladeny jen na základě zákona a v jeho mezích, zaručené v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva nebýt podroben k nuceným službám zaručené v čl. 9 odst. 1 Listiny, práva na ochranu vlastnictví zaručené v čl. 11 Listiny a práva svobodnou volbu povolání zaručené v čl. 26 odst. 1 Listiny.
Shora citovaným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008 bylo zrušeno usnesení soudu prvého stupně a věc mu byla a vrácena k dalšímu řízení. Následně rozhodl napadeným usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 tak, že oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (stěžovateli) na náhradu nákladů exekuce částku 7.735,- Kč. O odvolání rozhodl shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze dne 8. srpna 2008. Usnesení soudu prvého stupně změnil tak, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradu nákladů částku 3.741,- Kč. Soudnímu exekutorovi pak uložil povinnost zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení částku 800,- Kč; oprávněnému právo na náhradu nákladů přiznáno nebylo.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obsáhle popsal okolnosti, za nichž usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. srpna 2005, č.j. 33 Nc 6630/2002-45; 33 Nc 7236/2002-45, bylo rozhodnuto o zastavení exekuce a současně že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí brojil stěžovatel, který se domáhal náhrady nákladů v celkové výši 5.919.682,90 Kč. Tato částka mu byla následně přiznána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. října 2005, č.j. 33 Nc 6630/2002-67, které bylo zrušeno napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008.
Ve faktu, že soudy napadenými usneseními nepřiznaly stěžovateli náhradu nákladů, které mu v souvislosti s exekucí vznikly, ale částku výrazně snížily, zkrátily jej, dle jeho názoru, v jeho zaručených právech. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Jak je z předložených rozhodnutí patrné, důvodem pro zastavení exekuce byla skutečnost, že po vydání rozhodnutí o nařízení exekuce a pověření stěžovatele výkonem exekuce, povinný s oprávněným (jeho právním nástupcem) uzavřel dohodu o narovnání. V důsledku toho podal oprávněný ještě dříve, než byla exekuce nařízena, návrh na zastavení řízení.
Napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008 bylo soudu prvého stupně uloženo posoudit okolnosti, proč a jak došlo k ukončení řízení, a jak má proto být stanovena náhrada nákladů soudního exekutora. Obvodní soud pro Prahu 1 tento pokyn splnil a vyčíslil náhradu nákladů stěžovateli. Odvolací soud, s ohledem na příslušnou právní úpravu, moderoval přiznanou částku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do naříkaných práv stěžovatele. Soudy jasně a srozumitelně, s odkazem na zákonné vymezení, uvedly, co je vedlo ke stanovení výše nároku exekutora na náhradu nákladů. Nedošlo tedy k uložení povinnosti mimo zákon, kterým by byla stěžovateli uložena povinnost nést náklady exekuce. Nedošlo ani k rozhodnutí o nucených pracích, neboť stěžovatel se svobodně rozhodl podnikat v daném oboru s jasným, zákonným vymezením činnosti. V důsledku toho byl pověřen provedením předmětné exekuce, přičemž pověření bylo zrušeno ještě před jejím nařízením.
Ani z ústavní stížnosti není patrné, jak mělo být zasaženo do práva vlastnického, neboť soudy přiznaly stěžovateli náhradu vynaložených nákladů ve výši, kterou vykázal. Soud prvého stupně nepřiznal exekutorovi odměnu v požadované výši. Odvolání i ústavní stížnost směřovaly pouze proti rozhodnutí o nepřiznání požadované odměny. K tomu Ústavní soud uvádí, že soudy se s touto otázkou jasně vypořádaly.
Ústavní soud tedy přistoupil k posouzení věci přičemž vycházel z toho, že pokud ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, jako je tomu v daném případě, nutno ji zpravidla považovat za zjevně neopodstatněnou, postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele; stejně tak tomu je i v případě, kdy ústavní stížnost by mohla mít ústavněprávní dimenzi, avšak právní problematika v ní obsažená byla již dříve ze strany Ústavního soudu řešena. Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že nic nenasvědčuje eventuálnímu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu