ECLI:CZ:US:2008:4.US.281.06.1
sp. zn. IV. ÚS 281/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem v právní věci stěžovatele J. E., zastoupeného JUDr. Lubošem Vosykou, advokátem se sídlem v Praze 5, Moulíkova 5/2240, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 1. 2006 č. j. 12 Co 12/2006-135, usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 12. 2003 č. j. 10 C 31/2003-48, usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 11. 2003 č. j. 10 C 31/2003-46 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 10. 2003 č. j. 10 C 31/2003-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 5. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů a dále, aby bylo okresnímu soudu v Šumperku přikázáno obnovit stav žaloby, jaký zde byl k datu 1. 1. 2003.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal řadu pochybení, jichž se obecné soudy v jeho věci dopustily, včetně průtahů v řízení, přičemž dovozoval, že došlo k porušení principů obsažených v čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky a k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 31, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, oprávněnou osobou, zda byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Z obsahu spisu okresního soudu sp. zn. 10 C 31/2003 a 10 C 137/2004 zjistil Ústavní soud následující: Stěžovatel podal dne 29. 6. 1998 proti V. M. žalobu o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Šumperku (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 10. 2003 č. j. 10 C 31/2003-40 rozhodl tento soud o spojení věcí vedených pod sp. zn. 10 C 31/2003 a 10 C 69/2003 ke společnému řízení, které mělo být nadále vedeno pod sp. zn. 10 C 31/2003. Tentýž soud usnesením ze dne 6. 11. 2003 č. j. 10 C 31/2003-46 řízení z důvodu zpětvzetí žaloby stěžovatelem zastavil. Doplňujícím usnesením ze dne 11. 12. 2003 č. j. 10 C 31/2003-48 rozhodl okresní soud o navrácení soudního poplatku stěžovateli a o nákladech řízení. Poslední dvě rozhodnutí napadl stěžovatel, co do výroku o zastavení řízení a o nákladech řízení, odvoláním, na jehož základě byl usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud"), ze dne 27. 2. 2004 č. j. 12 Co 61/2004, 62/2004-59 potvrzen výrok okresního soudu o zastavení řízení a změněn výrok o nákladech řízení tak, že stěžovatel byl povinen žalovanému uhradit částku 15 225 Kč namísto částky 18 975 Kč. Rozhodnutí krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 19. 4. 2004.
Dne 30. 4. 2004 podal stěžovatel ve věci sp. zn. 10 C 31/2003 návrh na obnovu řízení, který byl usnesením okresního soudu ze dne 18. 6. 2004 č. j. 10 C 137/2004-11 zamítnut. Usnesením krajského soudu ze dne 30. 9. 2004 č. j. 12 Co 597/2004-17 bylo rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrzeno. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které bylo usnesením okresního soudu ze dne 5. 4. 2005 č. j. 10 C 137/2004-68 jako opožděné odmítnuto. Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel dne 29. 4. 2005 odvolání, následně doplněné o žádost o prominutí zmeškání lhůty, neboť ve vztahu k posledně uvedenému rozhodnutí odvolací lhůta uplynula dne 27. 4. 2005. Usnesením ze dne 18. 5. 2005 č. j. 10 C 137/2004-96 okresní soud žádost stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty zamítl; krajský soud usnesením ze dne 29. 7. 2005 č. j. 12 Co 534/2005-108 toto rozhodnutí potvrdil. Poté bylo odvolání stěžovatele ze dne 29. 4. 2005 usnesením okresního soudu ze dne 5. 12. 2005 č. j. 10 C 137/2004-113 odmítnuto a usnesením krajského soudu ze dne 31. 1. 2006 č. j. 12 Co 12/2006-135 bylo rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrzeno.
III.
Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, případně jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jak vyplývá z výše uvedeného, návrh na obnovu řízení není procesním prostředkem k ochraně práva, jehož využití by mělo vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti (v době podání návrhu na obnovu řízení tato skutečnost vyplývala z ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění do 30. 4. 2004 a rovněž ze sdělení pléna Ústavního soudu publikovaného pod č. 32/2003 Sb.). Počátek běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti proti usnesením okresního soudu ze dne 8. 10. 2003 č. j. 10 C 31/2003-40, ze dne 6. 11. 2003 č. j. 10 C 31/2003-46 a ze dne 11. 12. 2003 č. j. 10 C 31/2003-48 tedy bylo nutno odvozovat ode dne doručení jednotlivých rozhodnutí, resp. od doručení rozhodnutí, proti němuž již nebyl přípustný jiný řádný nebo mimořádný opravný prostředek, s výjimkou obnovy řízení. Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že stěžovatel v petitu své ústavní stížnosti nenavrhl ke zrušení rozhodnutí poslední, tzn. usnesení krajského soudu ze dne 27. 2. 2004 č. j. 12 Co 61/2004, 62/2004-59. Přestože by z odůvodnění ústavní stížnosti snad bylo možno dovodit, že stěžovatel mínil napadnout i toto rozhodnutí, nevyzýval jej Ústavní soud k odstranění eventuálního rozporu mezi petitem ústavní stížnosti a jejím odůvodněním, neboť i ve vztahu k usnesení krajského soudu ze dne 27. 2. 2004 č. j. 12 Co 61/2004, 62/2004-59, by byla ústavní stížnost zjevně opožděná, když toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 19. 4. 2004, tedy více než dva roky před podáním ústavní stížnosti. Tím spíše byla ústavní stížnost podána opožděně ve vztahu k rozhodnutím předcházejícím tomuto usnesení. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost v části, v níž tato směřovala vůči usnesením okresního soudu ze dne 11. 12. 2003 č. j. 10 C 31/2003-48, ze dne 6. 11. 2003 č. j. 10 C 31/2003-46 a ze dne 8. 10. 2003 č. j. 10 C 31/2003-40, odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Namítal-li stěžovatel v odůvodnění své ústavní stížnosti existenci průtahů v řízení o žalobě ze dne 29. 6. 1998, nemohl se Ústavní soud jeho tvrzeními zabývat, neboť i v případě tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci, kam náleží i průtahy v řízení před obecnými soudy, je podání ústavní stížnosti limitováno šedesátidenní lhůtou od okamžiku, kdy se stěžovatel o skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, dozvěděl.
Rovněž ve vztahu k usnesení krajského soudu ze dne 31. 1. 2006 č. j. 12 Co 12/2006-135 byla ústavní stížnost podána opožděně. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu okresního soudu sp. zn. 10 C 137/2004, předmětné usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 16. 3. 2006, posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tedy bylo pondělí 15. 5. 2006. Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost až dne 16. 5. 2006, byl Ústavní soud nucen ji rovněž v této části odmítnout dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanové zákonem o Ústavním soudu.
Další námitky stěžovatele, týkající se předchozího průběhu řízení před obecnými soudy ve věci jeho návrhu na obnovu řízení, nemohl Ústavní soud zohlednit, neboť jednak nebyla jednotlivá rozhodnutí, jichž se tyto bezprostředně dotýkaly, petitem ústavní stížnosti napadena, a nadto i v případě, že by se stěžovatel zrušení těchto rozhodnutí domáhal, byl by Ústavní soud nucen považovat ústavní stížnost ve vztahu k nim za opožděnou pro uplynutí šedesátidenní lhůty ode dne jejich doručení stěžovateli (toto se týká usnesení okresního soudu ze dne 18. 6. 2004 č. j. 10 C 137/2004-11, usnesení krajského soudu ze dne 30. 9. 2004 č. j. 12 Co 597/2004-17, usnesení okresního soudu ze dne 18. 5. 2005 č. j. 10 C 137/2004-96 a usnesení krajského soudu ze dne 29. 7. 2005 č. j. 12 Co 534/2005-108). Ve vztahu k usnesení okresního soudu ze dne 5. 4. 2005 č. j. 10 C 137/2004-68, vůči němuž podal stěžovatel opožděně odvolání, by byla ústavní stížnost nepřípustná pro řádné nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva.
Návrh stěžovatele, aby bylo Okresnímu soudu v Šumperku přikázáno obnovit stav žaloby, jaký zde byl k datu 1. 1. 2003, posoudil Ústavní soud jako návrh, k jehož projednání není příslušný, neboť dle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu takovou kompetencí, v případě, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, nedisponuje. Proto Ústavní soud v této části odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj