ECLI:CZ:US:2008:4.US.2854.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2854/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. J. P., zastoupeného Doc. JUDr. Josefem Urbanem, CSc., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 4 - Vlastislavova 13, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2008 čj. 13 Co 260/2008-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 20. listopadu 2008 a doručenou Ústavnímu soudu dne 21. listopadu 2008, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2008 čj. 13 Co 260/2008-52 s tvrzením, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces.
V posuzované věci se bývalá manželka stěžovatele M. P. (dále jen "žalobkyně") domáhala žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 stanovení výživného manželky ve výši 8 000,- Kč měsíčně od 15. 8. 2006 do právní moci výroku o rozvodu manželství, tj. do 2. května 2007. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 31. května 2007 čj. 28 C 286/2006-31 žalobě vyhověl co do částky 3 000,- Kč měsíčně, a co do částky 5 000,- Kč měsíčně žalobu zamítl, stěžovateli uložil doplatit nedoplatek na výživném za dobu od 15. 8. 2006 do 31. 5. 2007 v částce 28 500,- Kč ve splátkách po 2 000,- Kč měsíčně, dále mu uložil zaplatit soudní poplatek v částce 1 800,- Kč českému státu a nepřiznal mu náhradu nákladů řízení. Na základě odvolání podaného žalobkyní Městský soud v Praze (dále jen "soud odvolací") rozsudkem napadeným ústavní stížností rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nedoplatku výživného změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost platit na výživném mimo částku 2 000,- Kč ještě částku 3 000,- Kč měsíčně, přičemž nedoplatek na výživném za dobu od 15. srpna 2006 do 2. května 2007 ve výši 23 000,- Kč uložil stěžovateli zaplatit do 30. listopadu 2008. Dále odvolací soud uložil stěžovateli zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 700,- Kč a na nákladech řízení před soudem prvního stupně 13 606,- Kč a před odvolacím soudem 13 116,- Kč ve prospěch žalobkyně.
Stěžovatel v ústavní stížnosti, která postrádá jakoukoliv relevantní ústavně právní argumentaci, uvedl, že nesouhlasí se stanoviskem odvolacího soudu, neboť nezohlednil skutečnosti, které podle názoru stěžovatele mají na stanovení výše výživného vliv.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavního pořádku České republiky.
Zásah do práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Napadený rozsudek odvolacího soudu je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněn (§157 o. s. ř.), přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Odvolací soud podrobně rozvedl základní důvody, z nichž vycházel a v jeho postoji neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož se stěžovatel dovolává, konkrétně nic neuvádí o tom, jak má být ta která věc posuzována, resp. jak mají být v řízení shromážděné důkazy posuzovány obecnými soudy. Zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatel mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany.
Ve světle uvedeného nelze než uzavřít, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu je takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15.prosince 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu