ECLI:CZ:US:2008:4.US.2954.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2954/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Č., zastoupeného Mgr. Václavem Erbanem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Ostravě 1, Sokolská 21, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 5 Tdo 515/2007, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2006 čj. 3 To 407/2006-823 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 3 T 124/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 16. 11. 2007 se JUDr. J. Č. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 124/2004.
II.
Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 124/2004 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 23. 2. 2006 Okresní soud v Ostravě pro skutek v rozsudku popsaný stěžovatele uznal vinným pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení §8 odst. 1 k §255 odst.1, odst. 3 tr. zákona a odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků.
Dne 30. 11. 2006 Krajský soud v Ostravě odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud dne 27. 6. 2007 dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné odmítl.
III.
V ústavní stížnosti postrádající podrobnější ústavněprávní argumentaci stěžovatel tvrdil, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily základní právo na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") tím, že jej odsoudily za skutek, kterého se sice dopustil, ale který nebyl trestným činem porušování povinností při správě cizího majetku dle ustanovení §255 tr. zákona. Dále uvedl skutkové okolnosti a polemizoval se způsobem jejich hodnocení obecnými soudy.
IV.
Okresní soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v ústavní stížnosti namítaná pochybení jsou opakováním argumentů obhajoby, se kterými se soudy všech stupňů vypořádaly, a svá rozhodnutí pečlivě a logicky odůvodnily.
V.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že obecné soudy nesprávně právně posoudily zjištěné skutkové okolnosti, pokud došly k závěru, že naplňovaly skutkovou podstatu trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku dle ustanovení §255 tr. zákona.
V této souvislosti je Ústavní soud nucen konstatovat, že při výkonu dohledu na dodržování ústavních principů spravedlivého procesu není jeho úkolem, aby pravidelně přezkoumával, zda právní závěry obecných soudů učiněné ze skutkových zjištění byly správné či nikoliv. Jinak řečeno, Ústavnímu soudu nepřísluší projednávat stížnosti namítající právní nebo skutkové omyly, jichž se údajně dopustily obecné soudy, s výjimkou případů, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit některé z práv nebo svobod zakotvených v Ústavě, Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"), Úmluvě či jiných mezinárodních dohodách vážících Českou republiku a zaručujících základní práva.
Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, resp. článku 6 Úmluvy. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektovaly zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř., §2 odst. 6 tr.řádu), vyplývající z ústavního principu nezávislosti soudu dle čl. 82 Ústavy - což se v posuzované věci dle přesvědčení Ústavního soudu stalo - nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [srov. nález III.ÚS 23/93, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)].
Ústavní soud dále připomíná, že z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny, resp. článku 6 Úmluvy, každý trestní proces musí mít kontradiktorní charakter a musí zajišťovat rovnost zbraní mezi obžalobou a obhajobou. Právo na spravedlivý proces implikuje jak pro obžalobu, tak pro obhajobu možnost seznámit se s připomínkami nebo důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim. Úlohou, jakou Ústavnímu soudu přisuzuje Ústava a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je zajistit dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod ze strany obecných soudů a jiných orgánů veřejné moci. Jeho funkcí není řešit pochybení v otázkách skutkového stavu či právních otázkách, kterých se obecné soudy údajně dopustily, ale zabývat se tím, zda řízení vedoucí k pravomocnému odsouzení stěžovatele nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé.
Závěrem Ústavní soud uvádí, že dle jeho přesvědčení obecné soudy v trestní věci stěžovatele postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a že řízení vedoucí k pravomocnému odsouzení stěžovatele lze in globo označit za řízení spravedlivé ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 a násl. Listiny. Podstatou práva na spravedlivý proces, resp. základním principem spravedlivého řízení, je z hlediska ústavních procesních práv mj. i princip, dle něhož je soud povinen poskytnout stěžovateli veškeré možnosti k uplatnění práv. Ústavní soud je toho názoru, že stěžovateli tato možnost zákonem odpovídajícím způsobem hájit svá práva poskytnuta byla a z ústavní stížnosti nelze dovodit nic, co by tvrdilo či prokazovalo opak.
Pro uvedené Ústavnímu soud návrh jako zjevně neopodstatněný podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu