ECLI:CZ:US:2008:4.US.3107.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3107/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti JUDr. L.N., advokáta, zastoupeného JUDr. Josefem Tuškem, advokátem, AK třída 9. května 1282, 390 02 Tábor, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 30. 10. 2007 č. j. 26 Co 661/2007-17 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení obecného soudu s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci zaručené článkem 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z podané ústavní stížnosti a z přiložené fotokopie napadeného rozhodnutí zjistil Ústavní soud, že stěžovatel byl ustanoven opatrovníkem nezletilé A. Č. pro řízení o vyslovení přípustnosti jejího převzetí do Dětské psychiatrické léčebny v Opařanech. Následně Okresní soud v Táboře rozhodl bez nařízení ústního jednání, že k převzetí nezletilé došlo ze zákonných důvodů, a stěžovatel poté vyúčtoval soudu odměnu opatrovníka za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jakož i jeden režijní paušál. Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 25. 9. 2007 č. j. 2 L 25/2007-8 návrh stěžovatele zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že odměna a náhrada hotových výdajů by měla být přiznána v zásadě pouze tehdy, pokud došlo k poradě zástupce s účastníkem řízení. Výjimku z tohoto pravidla představuje situace, kdy porada s klientem není ze subjektivních nebo objektivních důvodů možná, avšak ustanovený zástupce vyvine jinou faktickou činnost směřující k přípravě a převzetí zastoupení; takovou činností není pouhé převzetí usnesení o ustanovení opatrovníkem, jak tomu bylo v dané věci. Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, usnesením ze dne 30. 10. 2007 č. j. 26 Co 661/2007-17 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel má za to, že soudy nesprávně interpretovaly ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Je přesvědčen, že vyvinul faktickou činnost k efektivnímu převzetí a přípravě zastoupení tím, že převzaté usnesení o zahájení řízení a ustanovení opatrovníkem musel prostudovat a zhodnotit, zda nejsou dány důvody, pro které by danou funkci nemohl vykonávat, a dále musel zvážit, zda bude činit další faktické a právní kroky. V této souvislosti stěžovateli rovněž vznikly náklady spočívající v úhradě mzdy zaměstnance za práci, již představuje administrativní činnost spojená s převzetím usnesení, založením a žurnalizací advokátního spisu, jakož i náklady vyplývající z provozu advokátní kanceláře. Názor soudů, že pro vyúčtování úkonu převzetí a přípravy zastoupení je nutno realizovat další činnost, je nelogický, neboť tato činnost je zahrnuta právě v dílčím úkonu "převzetí a příprava zastoupení". Zákonodárce zamýšlel zamezit samostatnému účtování první porady a neměl v úmyslu devalvovat část úkonu převzetí a přípravy zastoupení. Již to, že převzetí a přípravu zastoupení do ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu zákonodárce zakomponoval, vypovídá o tom, že předpokládal vynaložení úsilí zástupcem na převzetí a přípravu zastoupení, a nelze tedy dovozovat, že by zamýšlel za tuto činnost zástupci žádnou odměnu nepřiznat.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstantně judikuje, že není součástí soustavy obecných soudů, ale stojí mimo ni, a že jeho posláním je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Proto Ústavní soud nemůže zasahovat do nezávislosti obecných soudů tím, že by prováděl dohled nad jejich rozhodovací činností podle standardních kritérií uplatňovaných při přezkumu rozhodnutí v rámci obecného soudnictví, ale s ohledem na své postavení ochránce ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů ingerovat pouze v případě, že jí byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody.
Podstatou ústavní stížnosti - postrádající s výjimkou holého tvrzení o údajném porušení článku 28 Listiny jakoukoliv argumentaci ústavněprávní - je stěžovatelův nesouhlas s výkladem ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu podaným obecnými soudy. Ústavní soud připomíná, že skutečnost, že stěžovatel je zastáncem právního výkladu lišícího se od výkladu přijatého obecným soudem, sama o sobě není důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování obecných soudů tím, že je instruuje, jakým způsobem je třeba na řešení dané právní otázky nahlížet. Výjimku představuje situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva např. tím, že se při interpretaci předmětného ustanovení právního předpisu dopustí svévole, své rozhodnutí neodůvodní, odůvodnění nepůsobí přesvědčivě a příčí se pravidlům logiky, je výrazem přepjatého formalismu či jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.
Ústavní soud nemá výhrad proti výkladu dotčeného ustanovení advokátního tarifu způsobem, který provedly obecné soudy, považuje jej za spravedlivý a oceňuje, že soudy upozornily na více názorových proudů v této problematice a rozumně a přesvědčivě odůvodnily, proč se přiklonily k právnímu názoru vyslovenému v napadených rozhodnutích.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu