ECLI:CZ:US:2008:4.US.3219.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3219/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o návrhu S. M., na zrušení zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, takto:
Návrh na zrušení zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, se odmítá.
Odůvodnění:
Ve svém podání, které bylo označeno jako ústavní stížnost, se navrhovatel domáhá zrušení zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, který dle jeho názoru ve svém ustanovení §8 vymezujícím osoby a úkony osvobozené od správních poplatků jasně diskriminuje ostatní občany. Napadený zákon přímo ohrožuje svobodu a základní podmínky sociálně slabých občanů, kterým nedovoluje podávat žádosti, neboť nejsou schopni zaplatit správní poplatky. V případě, že sociálně slabý občan poplatek zaplatí, protože mu nic jiného nezbývá, ohrožuje svou rodinu jak na životě, tak i na životní úrovni. Stěžovatel dále požaduje, aby poté, co Ústavní soud předmětný zákon zruší, zákonodárce upustil od vydání nového zákona či jej upravil plně v souladu s ústavním právem. Konečně žádá, aby v takovém zákoně byly uvedeny důvody pro jeho přijetí a kam budou vybrané finanční prostředky směrovány.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž je Ústavní soud vázán podle čl. 88 odst. 2 Ústavy, blížeji v ustanovení §64 odst. 1 rozvádí, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení.
Navrhovateli zákon o Ústavním soudu přiznává aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení za předpokladu, že návrh spojí s ústavní stížností za podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, nebo jestliže jej připojí k návrhu na obnovu řízení za podmínek uvedených v ustanovení §119 odst. 4 citovaného zákona [srov. ustanovení §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Dle prvně zmiňovaného ustanovení může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jeho jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. To znamená, že fyzická či právnická osoba může podat návrh na zrušení právního předpisu pouze, je-li naplněna podmínka předcházejícího individuálního zásahu do jeho základního práva, jenž byl způsoben aplikací protiústavního, resp. protizákonného právního předpisu.
Podle ustanovení uvedeného jako druhého v pořadí může navrhovatel podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem, pokud Ústavní soud rozhodoval v trestní věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda. S takovým návrhem pak může spojit návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem návrhu na obnovu řízení, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. I v tomto případě musí být právní předpis navržený ke zrušení aplikován ve věci navrhovatele, přičemž protiústavnost nebo nezákonnost takového předpisu je příčinou dotčení jeho ústavně zaručených práv.
Ačkoli navrhovatel své podání formálně označil jako ústavní stížnost, nelze je s ohledem na jeho obsah za ústavní stížnost považovat, jelikož navrhovatel nenapadá žádné pravomocné rozhodnutí v řízení, jehož byl účastníkem, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci a blížeji nespecifikuje, k porušení jakých ústavně zaručených práv mělo k jeho tíži dojít, což jsou základní obsahové prvky, které charakterizují individuální ústavní stížnost [srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Vzhledem k tomu, že stěžovatelův návrh nebyl spojen s ústavní stížností ani s návrhem na obnovu řízení, nezbylo Ústavnímu soudu než jej odmítnout podle §43 odst. 2 písm. b) z důvodu zjevné neoprávněnosti navrhovatele k podání takového návrhu dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu