ECLI:CZ:US:2008:4.US.3268.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3268/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. února 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky D. H., zastoupené Mgr. Lenkou Jindrovou, advokátkou, advokátní kancelář se sídlem Kosmonosy, Jizerská 915, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2007 č. j. 28 Co 611/2007-230 a Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 3. 2007 č. j. 13 P 120/2006-198, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka jako matka nezletilého J. P., F. a K. P., se cestou ústavní stížností domáhala zrušení výše označených rozsudků, jimiž nebylo vyhověno podanému návrhu na zvýšení výživného pro jmenované děti. Uvedla, že jejich otec získal z prodeje restituovaných nemovitostí částku 6 143 333,- Kč, což v době dřívějšího rozhodování o výživném zatajil, i když výnos z prodeje údajně daroval svým dětem narozeným v manželství zaniklém smrtí manželky, pak nadále užívá luxusní automobil zakoupený za částku přesahující jeden milion korun, jeho životní úroveň je vysoká a neodpovídá příjmům, které byly soudem zjištěny - tj. důchodu a příjmu z pronájmu. Vyslovila přesvědčení, že tvrzeným darem dětem z předcházejícího vztahu se otec nezletilých bez vážného důvodu vzdal majetkového prospěchu ve smyslu §96 odst. 1 zákona o rodině a poněvadž soudy k této skutečnosti nepřihlédly, považuje jejich rozsudky za rozhodnutí, jimiž bylo zasaženo do práv, zakotvených v čl. 32 odst. 1, 3 a 4, v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 2 odst. 1, 2, v čl. 3 odst. 1, 2, v čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, konečně za rozsudky, vydané v rozporu s §85, §85a, §96 a §99 zákona o rodině. Dále uvedla, že při hodnocení potřeb dětí soudy nepřihlédly k její osobní péči o ně, k tomu, že povinnost otce k dětem je zúžena na 2 - 3 hodiny měsíčně, kdy je s nimi v kontaktu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal v souladu s §212 a §212a občanského soudního řádu rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 3. 2007, jímž tento soud zamítl návrh matky nezletilých dětí (nyní stěžovatelky) na zvýšení výživného určeného dohodou rodičů, schválenou soudem dne 26. 4. 2006 a to částkou 4 000,- Kč pro nezletilého J., částkou 3 100,- Kč pro nezletilého F. a ve stejné výši pro nezletilého K., když od 1. 6. 2006 požadovala výživné v částce 15 000,- Kč pro každé z dětí a důvodně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud pak opodstatněně konstatoval, že shodně se soudem I. stupně neshledal na straně dětí či těch, kteří k nim mají vyživovací povinnost takovou změnu poměrů, pro níž by bylo možno změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném. Pokud jde o jednání otce po obdržení majetku z restitucí, oba soudy správně darování výnosu z prodeje tohoto majetku dětem z předchozího vztahu nehodnotily jako chování, na něž by bylo možno aplikovat ustanovení §96 odst. 1 zákona o rodině a považovat je tedy za otcovo vzdání se majetkového prospěchu bez vážného důvodu. Lze dodat, že ke změně poměrů na straně dětí či matky, tvrdící v ústavní stížnosti, že nebyl vzat zřetel na rozsah její péče o ně, od pravomocného rozsudku o schválení dohody rodičů ze dne 26. 4. 2006 rovněž dojít nemohlo, a proto výše citovaná napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu s ustanoveními zákona o rodině, zejména s §85, §96 odst. 1 a §99 odst. 1.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu