ECLI:CZ:US:2008:4.US.406.08.1
sp. zn. IV. ÚS 406/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti obchodní společnosti ABSOLUT-MARKETING, s. r. o., se sídlem Tyršova 885/24, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, AK se sídlem Husova 2/1285, 702 00, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2007 č. j. 12 Co 428/2007-80 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 5. 2007 č. j. 7 C 376/2005-57 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") napadla shora označené rozsudky obecných soudů.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že její právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že se obecné soudy odmítly meritorně zabývat její žalobou na určení neplatnosti veřejné dražby pro údajný nedostatek aktivní legitimace. Názor soudů, že vydražitel není aktivně legitimovaným subjektem k podání žaloby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném ke dni provedení dražby (dále jen "zákon o veřejných dražbách"), má stěžovatelka za nesprávný. Podle tohoto ustanovení je totiž žalobu na neplatnost dražby oprávněn podat i účastník. Podle ustanovení §2 písm. k) zákona o veřejných dražbách je přitom vydražitelem účastník dražby, jemuž byl udělen příklep. Z toho vyplývá, že i vydražitel je účastníkem dražby, takže je oprávněn podat žalobu na určení neplatnosti dražby. Není logické, aby zákon přiznával aktivní legitimaci navrhovateli a nikoliv vydražiteli.
Jelikož obecné soudy posoudily aktivní legitimaci stěžovatelky v rozporu se zákonem, nebyla dražba meritorně přezkoumána. Takovým postupem byl stěžovatelce upřen přístup k soudu a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.
II.
Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a podmínek její přípustnosti Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že není primárně povolán k přezkumu aplikace a interpretace jednoduchého práva, jeho úkolem není přezkum zákonnosti, nýbrž ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod.
Jde-li o otázky výkladu norem jednoduchého práva, je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů tehdy, pokud interpretace jednoduchého práva současně porušuje základní práva a svobody jednotlivce. Základní práva a svobody totiž podle již ustálené judikatury Ústavního soudu vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.
V tomto případě stěžovatelka brojí proti výkladu ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jež upravuje aktivní legitimaci pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti veřejné dražby. Tvrdí, že pod pojem "účastník" je nutno zahrnout i vydražitele.
K otázce aktivní legitimace vydražitele podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách se již vyslovil i Nejvyšší soud tak, že: "Vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách." [rozsudek sp. zn. 21 Cdo 32/2005 (Soudní judikatura 7/2006, str. 515)]. Podle Nejvyššího soudu je nutno mezi účastníkem a vydražitelem rozlišovat, jelikož okamžikem udělení příklepu se účastníkovo postavení změní. Vydražitel podle Nejvyššího soudu nemůže mít - objektivně vzato - opravdový zájem na vyslovení platnosti dražby. Opravdový zájem na určení neplatnosti dražby samozřejmě nemůže spočívat v tom, že si vydražitel svůj záměr nabýt vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby dodatečně rozmyslel nebo že nemá finanční prostředky potřebné k úhradě ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě. Žaloba na určení neplatnosti dražby totiž nemůže být způsobem, jak se vyhnout nepříznivým důsledkům, které pro osobu, jež zmařila dražbu, stanoví ustanovení §28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách.
Proti takto vyložené interpretaci jednoduchého práva podané Nejvyšším soudem, povolaným svou rozhodovací činností sjednocovat judikaturu soustavy obecných soudů [srov. ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., (o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], nemá Ústavní soud z hlediska kautel ústavnosti žádných výhrad, takže sledovaly-li soudy v naříkaných rozhodnutích judikaturu takto jednoznačně vytyčenou a všeobecně dostupnou, nelze v jejich postupu spatřovat žádné známky protiústavnosti.
Ježto napadená rozhodnutí jsou řádně a přesvědčivě odůvodněna, může Ústavní soud v dalším na jejich odůvodnění odkázat.
V samotném faktu, že žaloba stěžovatelky byla zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace, nelze spatřovat odepření práva na přístup k soudu, které je jednou ze složek práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V přístupu k soudu stěžovatelce nikdo nebránil; to, že soudy stran legitimace k vedení sporu zaujaly jiný právní názor, než jaký má za správný stěžovatelka, žádné základní právo stěžovatelky nenarušilo.
Ústavní stížnost brojí tedy pouze proti interpretaci jednoduchého práva obecnými soudy; tato nevybočuje z mezí ústavnosti, takže ústavní práva stěžovatelky, jež jí jsou garantována ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, porušena nebyla.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. března 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu