ECLI:CZ:US:2008:4.US.419.06.1
sp. zn. IV. ÚS 419/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci návrhu pana Ing. J. Ch., právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Bolzanova 1, Praha 1, proti rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2005 č.j. 24 E 1207/2004 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2006 č.j. 36 Co 4/2006, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 17. 7. 2006 doručen návrh ústavní stížnosti, jímž stěžovatel brojil proti rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 9. 2005 č.j. 24 E 1207/2004 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2006 č.j. 36 Co 4/2006-73. Své podání spojil s návrhem na přednostní projednání.
Poté, co stěžovatel přípisem ze dne 10. 6. 2007 k výzvě Ústavního soudu specifikoval, čeho se ve svém návrhu domáhá, tj. zrušení napadených usnesení, přezkoumal Ústavní soud podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 24 E 1207/2004 vyplývá, že dne 30. 4. 2004 podalo Okresní stavební bytové družstvo Česká Lípa návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkou ze mzdy. Okresní soud vydal dne 4. 5. 2004 usnesení, jímž výkon rozhodnutí nařídil. K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro tento postup byla především ta skutečnost, že návrh na výkon rozhodnutí obsahoval formální vady, spočívající v nedostatku podpisu oprávněného. Z úředního záznamu na č.l. 46 citovaného soudního spisu vyplývá, že místopředsedkyně představenstva bytového družstva podepsala dne 3. 6. 2005 dodatečně návrh na výkon rozhodnutí. Okresní soud následně výkon rozhodnutí k tíži stěžovatele nařídil a krajský soud toto rozhodnutí následně potvrdil.
Stěžovatel ve svém návrhu poukazuje na skutečnost, že v předmětném soudním spise došlo k přepisování čísla jednacího a u listu číslo 74 na 73 a u listu číslo 75 na 74. Dále poukazuje na okolnosti podpisu návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přičemž dovozuje, že v souvislosti s uvedeným nebyl dodržen rozvrh práce. Obecné soudy tak neměly vést soudní řízení se stěžovatelem. Soudy jednaly a vedly řízení ve skutečnosti s někým jiným, než s kým to dovoloval zákon a platností prvotního právního úkonu se odmítly zabývat. Stejně tak nebylo rozhodnutí okresního soudu ze dne 4. 5. 2004 stěžovateli řádně doručeno. Krajský soud se v kasačním rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami stěžovatele, ale toliko konstatoval absenci podpisu druhého člena představenstva na původním návrhu. Dle názoru stěžovatele původní návrh bytového družstva díky absenci podpisu dalšího člena představenstva vůbec neexistoval a proto nebylo možné jej dodatečným podpisem zhojit. Přípis stěžovatele k rozhodnutí okresního soudu ze dne 2. 9. 2005 neměl být považován za opravný prostředek k veřejné listině. Soudy svévolně změnily jeho dispoziční úkon. Stěžovatel též uvádí, v čem spatřuje nesplnění náležitostí veřejné listiny - nezákonný otisk soudního razítka, označení soudu a plátce mzdy.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel podal předmětnou ústavní stížnost dříve, než mu bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno. Z poučení obsaženém v usnesení krajského soudu ze dne 29. 3. 2006 vyplývá, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné, Ústavní soud má tak za to, že stěžovatel vyčerpal všechny dostupné opravné prostředky a přijal předmětný návrh k projednání.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatel mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).
K otázce přepisování čísel listu ve spise lze uvést, že by k tomuto postupu docházet nemělo, nicméně stěžovatel neuvádí, jakým způsobem mohla tato skutečnost zasáhnout do jeho základních práv, nenastiňuje ani žádnou konstrukci, čeho tím mělo být dosaženo. Jedná se tak toliko o administrativní postup, kdy byla chyba v číslování listů spisu napravena tím způsobem, že čísla listu byla přepsána.
Stěžovateli nelze dát za pravdu ani co do nedodržení rozvrhu práce. Skutečnost, že podání má formální vady, ještě neznamená, že mu nebude přiřazena příslušná spisová značka. Přiřazování spisových značek spadá do náplně práce administrativních zaměstnanců soudu, kteří jednotlivé návrhy po formální stránce nehodnotí. To spadá do kompetence toliko soudce. Z vyžádaného soudního spisu je zřejmé, že v rámci odvolacího řízení před krajským soudem bylo poukázáno na pochybení nalézacího soudu stran nedostatku podpisu oprávněných osob na návrhu výkonu rozhodnutí a odvolací soud vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Námitka stěžovatele, že se krajský soud nevypořádal se všemi námitkami stěžovatele, je zcela irelevantní, neboť soud zrušil usnesení soudu prvního stupně, který se věcí musel znovu zabývat. Za situace, kdy bylo zřejmé, že se soud prvního stupně bude muset pro formální vady podání znovu návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí znovu zabývat, byl by stěžovatelem požadovaný postup zcela neefektivní.
Co se týče samotné formální vady návrhu, tj. absence podpisu dalšího člena představenstva, je z vyžádaného soudního spisu zřejmé, že nalézací soud postupoval v řízení dle ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, které tento procesní postup umožňuje. Na č.l. 46 byl sepsán úřední záznam o tom, že místopředsedkyně Růžena Králová podepisuje návrhy na č.l. 1 a 2. Nalézací i odvolací soud dospěly následně k závěru, že uvedeným úkonem byla vada návrhu zhojena a Ústavnímu soudu nenáleží na tomto názoru cokoli měnit.
Ústavní soud připomíná, že napadená rozhodnutí obecných soudů posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím garantovaná základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná procesní pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva, ale posoudit řízení jako celek a zjistit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení. O takový případ se však podle přesvědčení Ústavního soudu nejedná.
Závěrem je třeba konstatovat, že právní úroveň zpracování předmětné ústavní stížnosti nedosahuje kvalit kladených na ten typ podání. Ústavní stížnost, jakož i jiné návrhy obecným soudům, by měly být mimo jiné srozumitelné a přehledné, zvláště pak za situace, jsou-li tyto podávány prostřednictvím advokátů, tj. právních profesionálů. Základním předpokladem pro výkon advokacie je též jistá formulační dovednost odborných podání a schopnost práce s pojmovým právním aparátem.
Po shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadenými usneseními Okresního soudu v České Lípě a Krajského soudu v Ústí nad Labem došlo k porušení právních předpisů a z toho důvodu také nevyhověl návrhu na přednostní projednání věci.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu