infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.03.2008, sp. zn. IV. ÚS 450/08 [ usnesení / ŽIDLICKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:4.US.450.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:4.US.450.08.1
sp. zn. IV. ÚS 450/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A., se sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, L-111 5 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179 a o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: Ústavnímu soudu byl dne 19. 2. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179 a současně odkladu vykonatelnosti těchto rozhodnutí do doby, než bude Ústavním soudem o ústavní stížnosti rozhodnuto. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále uvedla, že "z opatrnosti" podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 rovněž dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Z tohoto důvodu stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti na dobu dovolacího řízení přerušil. Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [typicky se jedná o postup dovolacího soudu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Z výše uvedeného plyne, že stěžovatel není z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti nucen podat dovolání, jestliže by jeho přípustnost byla opřena pouze o důvod uvedený v §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Pokud však stěžovatel možnosti podat dovolání využije, potom běh lhůty k podání ústavní stížnosti počíná až okamžikem doručení rozhodnutí dovolacího soudu, a to i ve vztahu k rozhodnutím, jež byla dovoláním napadena (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Od účinnosti zákona č. 83/2004 Sb., kterým se mění zákon o Ústavním soudu, tak odpadá důvod pro souběžné podání dovolání a ústavní stížnosti, neboť i v situaci, kdy dovolací soud shledá, že dovolání není pro absenci zásadního právního významu přípustné, zůstává lhůta pro podání ústavní stížnosti zachována. Dle sdělení stěžovatelky tato podala svou ústavní stížnost souběžně s dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, což k dotazu Ústavního soudu potvrdil rovněž Krajský soud v Ústí nad Labem. Jak již Ústavní soud konstatoval, takový postup není podle platné právní úpravy nutný, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu i proti napadeným rozhodnutím počne stěžovatelce běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ostatně i z toho, že stěžovatelka podala dovolání, lze usoudit, že se sama domnívá, že tvrzený zásah do jejich práv lze eventuelně odstranit v rámci dovolacího řízení, byť v ústavní stížnosti vyjádřila v tomto směru jistou pochybnost. Pokud by byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustné ingerenci do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud vyčkával, jak Nejvyšší soud rozhodne, zbytečně by prodlužoval délku svého řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž ovšem, jak již bylo vyloženo, není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze v současné chvíli předjímat a ústavní stížnost je tedy podána předčasně. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti ovšem stěžovatelku nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud jejímu dovolání nevyhoví, bude tato moci podat novou ústavní stížnost a v ní zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení. Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Je na dovolacím soudu, aby v souladu s ustanovením §243 občanského soudního řádu posoudil, zda v projednávané věci existují důvody pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2008 Michaela Židlická soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:4.US.450.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 450/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 12. 3. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 19. 2. 2008
Datum zpřístupnění 26. 3. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Židlická Michaela
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech
Věcný rejstřík opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-450-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 58025
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-08