ECLI:CZ:US:2008:4.US.538.08.1
sp. zn. IV. ÚS 538/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Z. K., právně zastoupeného Mgr. Martinem Boučkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Hradec Králové, Dlouhá 103, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. dubna 2007, č.j. 3 T 61/2006-373 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. července 2007, č.j. 11 To 253/2007-398, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, založené v čl. 4 odst. 3, čl. 8 odst. 2, v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 a 2 trestního zákona, trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Dále mu byl uložen zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu osmi let. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit pozůstalému po poškozené škodu ve výši 20.454,- Kč.
Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové zamítl. Usnesením ze dne 27. listopadu 2007, č.j. 4 Tdo 1284/2007-432, rozhodl Nejvyšší soud ČR tak, že dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že jím navrhované důkazy nebyly provedeny, aniž by soud dostatečně odůvodnil, z jakých příčin se tak nestalo; hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zákonnými zásadami, když nebyla vyvrácena presumpce neviny. Okresní státní zastupitelství v Trutnově pak pominulo vyvážené provádění zásady vyhledávací.
Dále popsal konkrétní vady, jichž se měly obecné soudy dopustit. Jednalo se o nepřibrání dalšího soudního znalce, resp. pořízení posudku od příslušného ústavu. Stěžovatel také namítl nevěrohodnost svědkyně a poukázal na absenci sejmutí biologických stop v havarovaném vozidle. Na základě uvedených pochybení tak měly obecné soudy dospět k nesprávnému závěru o tom, zda vozidlo před havárií řídil stěžovatel, nebo spolujezdkyně, která na místě dopravní nehody zahynula.
Pochybnosti dosahují podle názoru stěžovatele takové intenzity, že učiněné závěry jsou v rozporu se zásadou in dubio pro reo. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a obsahem spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 61/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti je opakováním jeho argumentace v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a v dovolání proti napadenému usnesení krajského soudu.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjí stěžovatel skutečnost, že soudní moc, tak, jak je konstituována Ústavou České republiky, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1).
Ze spisu nalézacího soudu Ústavní soud zjistil, že po dopravní nehodě vozidla stěžovatele byla na místě nehody, mimo vozidlo samé, nalezena mrtvola dívky, o které stěžovatel od počátku tvrdil, že vozidlo řídila, přičemž jak u ní tak i u stěžovatele byl zjištěn alkohol v krvi.
Na základě provedeného řízení vydal Okresní soud v Trutnově dne 23. května 2006 rozsudek č.j. 3 T 61/2006-257, kterým shledal stěžovatele vinným z trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 a 2 trestního zákona a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) trestního zákona, a odsoudil ho k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové tento rozsudek usnesením ze dne 31. srpna 2006, č.j. 11 To 348/2006-281, zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně. Současně mu uložil doplnění dokazování ve věci samé a aby, za situace, pokud nalézací soud dospěje k závěru o vině stěžovatele, vzal v úvahu polehčující okolnosti.
Vázán tímto právním názorem Okresní soud v Trutnově provedl doplnění dokazovaní, stěžovatele shledal vinným a odsoudil jej, jak uvedeno výše. I toto rozhodnutí stěžovatel napadl odvoláním, odvolací senát však posoudil nový rozsudek jako rozhodnutí splňující dříve požadované náležitosti, a proto odvolání zamítl. Dovolání Nejvyšší soud ČR odmítl s ohledem na skutečnost, že nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Ústavněprávní argumentace stěžovatele se tak zúžila na zopakování nesouhlasu s postupem a se závěry soudu prvého stupně.
Právo na spravedlivý proces zaručuje každému, že v jeho věci bude soud dodržovat zásady spravedlivého soudního řízení, mezi které ovšem nepatří právo na úspěch v řízení. Zákonné omezení základních práv, plynoucí z čl. 4 odst. 3 Listiny, nebylo v projednávané věci překročeno. Stejně tak nedošlo v případě stěžovatele ke stíhání či zbavení osobní svobody v rozporu se zákonem. Stěžovatel byl řádným soudem shledán vinným a odsouzen k trestu, přičemž jak jednání, tak i trest byly definovány v zákoně, tedy zcela v souladu s čl. 39 Listiny.
Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu nalézacího soudu patrné, obecné soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu