ECLI:CZ:US:2008:4.US.565.08.1
sp. zn. IV. ÚS 565/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. K., právně zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Ostrava, Jaklovecká 1249/18, směřující proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. prosince 2007, č.j. 7 Tdo 1355/2007-517, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. července 2007, č.j. 4 To 44/2007-454, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2007, č.j. 36 T 7/2006-392, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny a současně v čl. 90 odst. 1 Ústavy ČR.
Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vraždy podle ustanovení §8 odst. 1 trestního zákona k §219 odst. 1 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 roků. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci - vojenské dýky, založené jako příloha soudního spisu, a dále mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody Hutnické zaměstnanecké pojišťovně částku 27.242,- Kč.
Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením zamítl Vrchní soud v Olomouci. K dovolání stěžovatele rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který je svým shora napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítl, že soudy všech stupňů jeho věc posuzovaly nesprávně, když ji právně kvalifikovaly jako pokus o trestný čin vraždy, ačkoliv správně měly věc posuzovat jako trestný čin ublížení na zdraví. Odkázal přitom na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který uvedl, že subjektivní stránka trestného činu vraždy je naplněna úmyslem usmrtit jiného člověka. Podle stěžovatele však tato okolnost z provedeného dokazování nevyplývá. Nejvyšší soud ČR při posuzování dovolání nezhodnotil podle názoru stěžovatele všechny důkazy, a proto není správný ani jeho závěr o tom, že dovolání bylo zjevně neopodstatněné.
Soudy rovněž nezohlednily návrh stěžovatele, aby byl proveden důkaz o jeho zdravotním stavu, neboť se mu opakovaně stalo, že upadl do stavu nevědomí. Soudy však důkazy, které mohly objasnit příčetnost stěžovatele v době páchání trestného činu, neprovedly.
S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 34 T 7/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, přičemž pochybení soudů mělo spočívat v tom, že neprovedly další stěžovatelem navržené důkazy a ani neprovedly právní přehodnocení skutku, jak navrhoval.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě je přitom patrné, že otázku právní kvalifikace jednání stěžovatel namítl již u prvního výslechu konaném dne 1. srpna 2006 (č.l. 86 a násl), shodně i jeho právní zástupce (č.l. 94 verte). Orgány činné v trestním řízení se tedy touto námitkou zabývaly již od samého počátku řízení, aniž by došly k závěru o vadném hodnocení trestného jednání stěžovatele.
Z předloženého spisu, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel v podnapilém stavu bodl svoji manželku nožem do břicha. Další jeho útok pak manželka nejprve odrazila (čímž jí vznikla poranění ruky a nohy) a následně útoku zabránily přítomné osoby, které stěžovatele zneškodnily a odzbrojily.
Všechny tyto okolnosti obecné soudy zohlednily, když měly k dispozici mimo dalších důkazů i výpovědi očitých svědků, přítomných na místě trestného činu, které poskytly plastický obraz okolností předcházejících útoku i o útoku samotném.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces.
Pro úplnost pak Ústavní soud opakovaně konstatuje, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjí stěžovatel skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována Ústavou České republiky, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1).
Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu nalézacího soudu, patrné, obecné soudy se věcí řádně a plně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, pro který byl stěžovatel odsouzen. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud tvrzený zásah neshledal.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu