ECLI:CZ:US:2008:4.US.602.08.1
sp. zn. IV. ÚS 602/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. dubna 2008 o ústavní stížnosti Dipl. Ing. H. W., zastoupeného Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem, AK se sídlem Platnéřská 2, 110 00 Praha 1, proti usnesení Policie ČR, Správy Jihočeského kraje, odboru hospodářské kriminality SKPV v Českých Budějovicích, ze dne 15. 8. 2005 ČTS PJC-164/TČ-HK-2004 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 28. 12. 2007, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2008, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí policejního komisaře Policie ČR.
Stěžovatel uvedl, že byl společníkem a jednatelem obchodní společnosti H. Riesner, s. r. o., ve které dle jeho zjištění docházelo ze strany dalších dvou společníků R. K. a Ing. P. M. a účetní společnosti Ing. D. K. k protiprávnímu jednání, čímž byla společnosti způsobena celková škodu přes 9 milionů Kč. Stěžovatel podrobně popsal skutkový stav a důkazy, o která opřel svá tvrzení, a uvedl, že podal na jmenované trestní oznámení k prověření podezření ze spáchání trestné činnosti. Ústavní stížností napadeným usnesením policejní orgán věc tohoto trestního oznámení odložil s odůvodněním, že se v daném případě nejedná o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
Stěžovatel podal proti usnesení policejního orgánu stížnost, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku usnesením ze dne 4. 10. 2005 čj. ZN 1909/2004-78 zamítl jako nedůvodnou. V rámci výkonu dohledu státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Písku prověřil postup a rozhodnutí okresního státního zastupitelství a policejního orgánu a shledal ho správným, stěžovatele navíc dne 11. 8. 2006 (sp. zn. KZN 990/2006) informoval, že i v případě, pokud by se jednalo o trestné činy, byly by tyto promlčeny, neboť k údajné trestné činnosti došlo před dvanácti lety. K podání stěžovatele Ministerstvo vnitra ČR, Inspekce ministra vnitra, stěžovatele vyrozumělo dopisem ze dne 25. 7. 2007 čj. IN-66-27/04-P-2007 v tom smyslu, že mu nepřísluší přezkoumávat postup dozorových a dohledových orgánů činných v trestním řízení a že věc odkládá ad acta.
Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatel spatřoval v tom, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně prověřily všechny jím uvedené skutečnosti, nezahájily trestní stíhání označených osob a tím mu znemožnily domáhat se ochrany svých práv soudní cestou. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas nejen s usnesením Policie ČR o odložení věci, ale i s usnesením Okresního státního zastupitelství v Písku, vyrozuměním Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a vyjádřením Inspekce ministra vnitra, v petitu ústavní stížnosti však navrhl zrušit pouze usnesení policejního orgánu. Ústavní soud ve výzvě ze dne 13. 3. 2008 čj. IV.ÚS 602/08-12 stěžovatele upozornil na rozpor mezi formulací stížnostního žádání a důvody ústavní stížnosti, stěžovatel však - ač právně zastoupen - na petitu ústavní stížnosti, jak jej při podání ústavní stížnosti vymezil, setrval.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je fyzická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, oprávněna podat ústavní stížnost. Podle odst. 3 téhož ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Proti usnesení Policie ČR o odložení věci je podle ustanovení §141 odst. 1, 2 tr. řádu přípustná stížnost. Stěžovatel tento procesní prostředek uplatnil a Okresní státní zastupitelství v Písku o něm rozhodlo usnesením ze dne 4. 10. 2005 čj. ZN 1909/204-78. Podle ustanovení §141 odst. 2 tr. řádu nebyla proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Písku další stížnost přípustná, o čemž byl stěžovatel poučen. Rozhodnutí okresního státního zastupitelství tak bylo třeba považovat za rozhodnutí o posledním (v daném případě jediném) procesním prostředku k ochraně stěžovatelových práv; následné stěžovatelovy úkony (podněty k zahájení dohledu podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, či k Inspekci ministra vnitra) nebylo možné ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu považovat za procesní prostředky k ochraně jeho práv. Ústavní stížnost stěžovatele však směřovala pouze proti usnesení Policie ČR, přestože stěžovatel nesouhlasil i s usnesením Okresního státního zastupitelství v Písku a toto usnesení připojil k ústavní stížnosti.
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele, k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (srov. usnesení IV.ÚS 219/06, publ. in Sb. n. u., sv. 6, str. 563). Rozhodnutím o ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci v prvním stupni, by vedlo k tomu, že by jím zůstalo nedotčeno rozhodnutí orgánu veřejné moci rozhodujícího ve druhém stupni, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty; po případné kasaci prvostupňového rozhodnutí by druhostupňové rozhodnutí nemělo žádnou oporu pro svoji existenci.
S ohledem na citovaná ustanovení zákona o Ústavním soudu a výše učiněná zjištění Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj