ECLI:CZ:US:2008:4.US.830.08.1
sp. zn. IV. ÚS 830/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti B. Z., zastoupeného JUDr. Hanou Klímovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 12, směřující proti usnesení Policie České republiky, Obvodního oddělení Plzeň - Skvrňany ze dne 16. ledna 2008, č. j. MRPM-4975-2/TČ-2007-14 a proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 15. února 2008, č. j. 1 ZN 5315/2007-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s odkazem na zásah do čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Usnesením Policie České republiky, Obvodního oddělení Plzeň - Skvrňany ze dne 16. ledna 2008, č. j. MRPM-4975-2/TČ-2007-14, byla podle ust. §159a odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle ust. §224 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že nechal v Plzni na ul. Macháčkova ve výměníkové stanici č. 5 odkrytý jeden z kanálů, do kterého dne 1. září 2005 při výkonu svého povolání měl spadnout stěžovatel jako zaměstnanec společnosti Plzeňská teplárenská, a. s., a způsobit si tak těžkou újmu na zdraví. Příslušný policejní orgán ve věci neshledal podezření ze spáchání trestného činu a nebylo ani na místě věc vyřídit jinak. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 15. února 2008, č. j. 1 ZN 5315/2007-13, jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení provedly vyšetřování zcela nedostatečně a věc odložily bez jakéhokoli zákonného podkladu. Tím neměly dostát své Ústavou uložené povinnosti a porušit čl. 2 odst. 2 Listiny. Dále vyjadřuje stěžovatel přesvědčení, že nečinností státu došlo z procesního hlediska též k porušení čl. 3 Úmluvy. Jak policejní orgán, tak státní zastupitelství se podle stěžovatele měly odchýlit od zásad trestního práva formulovaných jak teorií, tak i praxí reprezentovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, aniž by svůj zcela neobvyklý postup jakkoliv odůvodnily, čímž neměly dostát též zásad stanovených v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve skutečnosti, že policejní orgán usnesením odložil věc podezření ze spáchání trestného činu a okresní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení policejního orgánu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Neexistuje totiž ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Pouze stát prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, jako orgánů veřejné moci, rozhoduje o tom, zda byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, upravené v trestním řádu (čl. 8 odst. 2 Listiny), tj. zda byl trestný čin spáchán a kým. Z toho je patrné, že ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele nemohou být předmětným postupem dotčena.
Z odůvodnění napadeného usneseného státního zastupitelství vyplývá, že stěžovatel využil možnost domáhat se ochrany svých práv prostředky soukromého práva, když u Okresního soudu Plzeň - město podal žalobu o náhradu škody způsobené pracovním úrazem. Teprve v souvislosti s tímto řízením by bylo možno uvažovat o porušení jeho ústavně zaručených základních práv.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by ve věci rozhodující orgány zasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatele a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele z důvodu její zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu