ECLI:CZ:US:2008:4.US.910.08.1
sp. zn. IV. ÚS 910/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2008 o ústavní stížnosti 1) H. V. a 2) M. M., obou zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, AK se sídlem Krajánkova 12, 141 00 Praha 4, proti postupu Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení obecné kriminality, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 2 odst. 3 čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhali přezkoumání postupu Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení obecné kriminality, spočívajícího v uložení spisového materiálu, který se vztahoval k trestnímu oznámení podanému stěžovateli, ad acta. Zároveň stěžovatelé požadovali, aby Ústavní soud vyslovil stanovisko ve vztahu k vymahatelnosti a vykonatelnosti nařízeného předběžného opatření.
Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelům i účastníku řízení znám.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit. Jedním z projevů této skutečnosti je fakt, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti.
Pravomoci Ústavního soudu vyvěrající v rovině ústavní z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, pokud vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Z ústavní stížnosti je však patrné, že se stěžovatelé nedomáhají zrušení žádného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud se týče jiného zásahu veřejné moci, může Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Petitem ústavní stížnosti - má-li vůbec jaký - se však stěžovatelé domáhají "přezkoumání celé věci na základě předložených listin a z pohledu namítaných porušení Ústavy, resp. Listiny základních práv a svobod" a vyslovení stanoviska "v této věci ve vztahu k vymahatelnosti, vykonatelnosti a ochraně účastníka, jemuž sice svědčí právo z vydaného předběžného opatření, nicméně se jej za těchto okolností nemůže domoci a zejména se bránit proti poruchovým jednáním." Z vyloženého proto vyplývá, že k věcnému projednání stěžovateli předloženého stížnostního žádání Ústavní soud pravomoc nemá, čili že - slovy zákona o Ústavním soudu - není k jeho projednání příslušný.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a to aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad předložených plných mocí, neboť opačný postup by byl ryze formalistický.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj