ECLI:CZ:US:2008:4.US.924.08.1
sp. zn. IV. ÚS 924/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti E. Ž., zastoupeného JUDr. Ludmilou Köhlerovou, advokátkou se sídlem v Havířov-Město, Svornosti 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. března 2008 sp. zn. 1 To 127/2008 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 21. února 2008 sp. zn. 8 Nt 220/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. března 2008 sp. zn. 1 To 127/2008 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 21. února 2008 sp. zn. 8 Nt 220/2008. Stěžovatel má zato, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv garantovaných čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), které jsou promítnuty i do konkrétních ustanovení trestního řádu (§69 odst. 5, §33 odst. 1, §2 odst. 4) a do jednacího řádu pro okresní a krajské soudy (§20 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb.).
Stěžovatel porušení výše uvedených základních práv spatřuje v porušení práva na obhajobu. Namítá, že obecné soudy při rozhodování o návrhu státního zástupce na jeho vzetí do vazby přehlédly skutečnost, že stěžovatel byl při tomto řízení zbaven práva se proti postupu orgánů činných v trestním řízení účinně bránit, neboť obhájkyni, kterou si zvolil, bylo znemožněno zúčastnit se jeho výslechu před soudem. Podrobně rozvádí, že obhájkyně poté, co došlo dne 18. února 2008 k jeho zadržení a bylo zjevné, že bude podán návrh na vzetí do vazby, se ve dnech 19. a 20. února 2008 snažila u soudu dosáhnout toho, aby rozhodování o tomto návrhu nebylo nařízeno na dobu, kdy bude pracovně zaneprázdněna jiným výslechem. Soud těmto žádostem nevyhověl a obhájkyni dne 20. února 2008 před 16,00 hod. vyrozuměl, že o vazbě stěžovatele bude rozhodováno dne 21. února 2008 v 8,00 hod. V tomto termínu se zvolená obhájkyně stěžovatele k soudu nemohla dostavit, a proto bylo rozhodováno v její nepřítomnosti. Dále stěžovatel konstatuje, že lhůta soudu k rozhodnutí o jeho vazbě končila až v poledne dne 21. února 2008 a v dopoledních hodinách měl soud nařízeno pouze jedno jednání o vydání zatykače, takže nic nebránilo tomu, aby jednání nařídil na pozdější dobu.
Stěžovatel vyslovuje nesouhlas s názorem soudu, že tento nemá povinnost brát v úvahu okolnosti na straně obhájkyně s odůvodněním, že bylo její povinností zajistit si za sebe náhradu. Podle stěžovatele soud postupoval v rozporu s ustanovením §69 odst. 5 tr. řádu, které stanoví, že je-li obhájce ve lhůtě 24 hodin, ve které má být rozhodnuto o vazbě obviněného, dostupný, má obviněný právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu a zejména je, dle jeho názoru, namítaný postup soudu v rozporu s §20 odst. 2 vyhl. č. 37/1992 Sb., kde se uvádí, že nebrání-li tomu důležité důvody, předseda senátu při nařízení hlavního líčení nebo veřejného zasedání v trestních věcech přihlíží k požadavku státního zástupce, aby se mohl zúčastnit projednávání věci před soudem a obdobně se přihlíží i k odůvodněnému požadavku obhájce.
Závěrem odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel výslovně uvádí, že jako stížnostní důvod nepovažuje svůj nesouhlas s rozhodnutím soudů obou stupňů, pokud se týká vazebních důvodů.
V petitu ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
II.
Z odůvodnění ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 21. února 2008 sp. zn. 8 Nt 220/2008 vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Proti usnesení o vzetí do vazby podal stěžovatel stížnost, jež byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. března 2008 sp. zn. 1 To 127/2008 zamítnuta. Následně bylo usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočka Havířov ze dne 17. března 2008 rozhodnuto, že vazební důvod ve smyslu ustanovení §67 písm. b) tr. řádu u stěžovatele pominul.
III.
Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především zdůrazňuje, že jediná námitka odůvodňující ústavní stížnost, tj neúčast obhájkyně při rozhodování soudu o vazbě stěžovatele, je opakovanou polemikou s postupem soudu prvního stupně, kterou stěžovatel uplatnil již v řádném opravném prostředku - ve stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Karviné, kterým byl vzat do vazby. Krajský soud v Ostravě se touto námitkou zabýval a s touto se zákonným způsobem vypořádal. Ve svém rozhodnutí v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. řádu podrobně odůvodnil závěr, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §77 odst. 2 tr. řádu, zdůraznil, že obhájkyně byla o termínu jednání soudu prvního stupně včas vyrozuměna a bylo její povinností zajistit za sebe kvalifikovanou náhradu. V postupu okresního soudu stížnostní soud proto neshledal porušení práva stěžovatele na obhajobu ani práva obhájkyně na účast při úkonu právní služby.
S odůvodněním napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě se Ústavní soud ztotožňuje a dodává následující. V posuzovaném případě soud postupoval podle ustanovení §77 odst. 2 tr. řádu a nikoliv dle §69 odst. 5 tr. řádu, jak mylně uvádí stěžovatel. Nebylo rozhodováno o vazbě obviněného, na kterého by byl vydán příkaz k zatčení, nýbrž zadrženého obviněného, po němž bylo pouze vyhlášeno celostátní pátrání. Ve vztahu k obhajobě stanoví §77 odst. 2 tr. řádu, že "O době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný, a o jeho účast zadržená osoba požádala,..". Ač stěžovatel se přítomnosti obhájkyně při rozhodování soudu aktivně nedomáhal, jak konstatuje sám v ústavní stížnosti, soud zvolenou obhájkyni o termínu konání výslechu stěžovatele vyrozuměl, což obhájkyně nepopírá. Pokud se za této situace výslechu nezúčastnila ani nepověřila účastí substitučního advokáta, nelze z její neúčasti vyvozovat porušení práva na obhajobu. Vzhledem ke krátkosti lhůty stanovené v §77 odst. 2 tr. řádu není možno opodstatněně požadovat po soudu nařízení jednání v termínu vyhovujícím obhájci a tomuto nepřísluší posuzovat pracovní zatížení soudce ve zbytku lhůty uvedené v citovaném ustanovení. Nepřípadný je rovněž odkaz stěžovatele na ustanovení §20 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., jednací řád pro okresní a krajské soudy. Stěžovatel se totiž mýlí, pokud se domnívá, že o věci bylo jednáno ve veřejném zasedání, kterého se (vedle hlavního líčení) citované ustanovení jednacího řádu pro soudy týká. Pro postup pro rozhodování o zadržené osobě podle ustanovení §77 tr. řádu trestní řád nepředepisuje formu veřejného zasedání, stanovenou v ustanovení §232 a násl. tr. ř. - jedná se o úkon soudce v přípravném řízení, na který dopadají obecná ustanovení o úkonech trestního řízení podle hlavy třetí trestního řádu.
Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud konstatuje, že i když obhájkyně nebyla přítomna výslechu stěžovatele v řízení o návrhu na vzetí do vazby, nedošlo k porušení jeho práva na obhajobu. Stěžovatel v řízení před soudem vypovídal shodně jako při prvé výpovědi po zahájení trestního stíhání před policejním komisařem, spáchání stíhané trestné činnosti popřel a využil práva podat proti usnesení o vzetí do vazby stížnost, která byla zvolenou obhájkyní podrobně odůvodněna.
IV.
Byť i stěžovatel v ústavní stížnosti nezpochybnil v záhlaví označená usnesení obecných soudů z jiných hledisek, než pro shora rozvedené údajné porušení práva na obhajobu, Ústavní soud, který není vázán odůvodněním ústavní stížnosti, nýbrž pouze jejím petitem, přezkoumal, zda napadenými rozhodnutími soudů představujícími citelný zásah do práva na osobní svobodu, nedošlo k porušení jeho základního práva garantovaného čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny, a to z hlediska vazebních důvodů, pro které byl stěžovatel vzat do vazby a řádného odůvodnění jejich existence. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně vazební důvody ve smyslu ustanovení §67 písm. a), b) a c) tr. řádu odůvodnil, byť i poměrně stručně. Soud druhého stupně se s tímto odůvodněním ztotožnil, reagoval na námitky stěžovatele uvedené ve stížnosti a sám, k čemuž je oprávněn, dále doplnil a rozvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých přesvědčivě vyvodil existenci citovaných vazebních důvodů. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že o splnění povinnosti orgánů činných v trestním řízení průběžně vyhodnocovat existenci vazebních důvodů v posuzované věci, svědčí skutečnost, že státní zástupkyně tři dny poté, kdy byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí o vzetí do vazby, na základě vyhodnocení změněné důkazní situace rozhodla, že koluzní vazební důvod (§67 písm. b) tr. řádu) u stěžovatele pominul. I ze shora rozvedeného hlediska Ústavní soud neshledal důvod závěry obecných soudů v napadených rozhodnutích - z ústavněprávního hlediska - zpochybňovat.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci neshledal porušení základních práv či svobod stěžovatelem namítaných, ani jiných jeho ústavně garantovaných práv nebo svobod.
V.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. května 2008
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu