ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.1.07.1
sp. zn. Pl. ÚS 1/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. května 2008 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu navrhovatele Radana Balšána, zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem Ostrava, Poštovní 2, na obnovu řízení před Ústavním soudem ve věci sp. zn. I. ÚS 131/01, takto:
I. Obnova řízení ve věci ústavní stížnosti navrhovatele, rozhodnuté Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 131/01, se povoluje.
II. Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2001, čj. I. ÚS 131/01 - 18, se zrušuje.
III. V řízení ve věci původně rozhodnuté pod sp. zn. I. ÚS 131/01* bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 1/07*.
------------------------------
* Ve znění opravného usnesení ze dne 13. května 2008.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. ledna 2007 navrhl Radan Balšán (dále jen "navrhovatel") obnovu řízení před Ústavním soudem ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 131/01, ve které usnesením ze dne 13. listopadu 2001 I. senát Ústavního soudu odmítl jeho ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 101 T 223/2000, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 5 To 10/2001. Poté se stěžovatel obrátil na Evropský soud pro lidská práva, který dne 18. července 2006 rozhodl, že v trestním řízení, vedeném proti navrhovateli, byl porušen čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Z uvedeného důvodu (porušení čl. 6 Úmluvy) navrhovatel podal, podle §119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrh na obnovu řízení. Rozpor shora označeného usnesení Ústavního soudu s rozhodnutím mezinárodního soudu spočívá v tom, že Ústavní soud, na rozdíl od mezinárodního soudu, neshledal porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy, přes to, že právě na porušení tohoto článku navrhovatel ve své ústavní stížnosti upozorňoval. Proto navrhl, aby v rámci obnovy řízení Ústavní soud zrušil usnesení vydané dne 13. 11. 2001 ve věci sp. zn. I. ÚS 131/01 a znovu projednal jeho původní ústavní stížnost. Navrhovatel má zato, že jeho návrh není nepřípustný, neboť následky porušení lidského práva trvají, protože trvají účinky rozhodnutí obecných soudů.
2. V doplnění svého podání ze dne 20. února 2007 zaslal navrhovatel Ústavnímu soudu sdělení Evropského soudu, že zmíněné rozhodnutí se stalo konečným dne 18. října 2006. Tuto skutečnost ověřil Ústavní soud též na oficiální internetové stránce Evropského soudu pro lidská práva.
3. Ústavní soud zkoumal návrh nejprve z hlediska podmínek řízení, které jsou stanoveny v §119 až 119b zákona o Ústavním soudu. Podle §119 odst. 1 zmíněného zákona lze proti rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení tehdy, rozhodoval-li Ústavní soud v trestní věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo, v rozporu s mezinárodní smlouvou, porušeno lidské právo nebo základní svoboda. V takovém případě lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že tato základní podmínka byla splněna, neboť Evropský soud pro lidská práva je třeba považovat za mezinárodní soud ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy ČR a §117 zákona o Ústavním soudu. Podle čl. 46 odst. 1 Úmluvy jsou rozhodnutí tohoto soudu pro Českou republiku závazná.
5. Stejně tak je splněna další podmínka, kterou je konečnost rozhodnutí mezinárodního soudu. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci B. proti České republice (stížnost č. 1993/02 ze dne 18. července 2006) se stal konečným dne 18. října 2006, jak vyplývá ze sdělení Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. října 2006, předloženého navrhovatelem. To znamená, že návrh byl podán ve lhůtě šesti měsíců, jak to požaduje §119 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
6. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva se týká usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 131/01 kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost navrhovatele na zrušení rozhodnutí obecných soudů v jeho trestní věci, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 223/2000 (viz bod l. shora). Je proto splněna podmínka §119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
7. K projednání návrhu je Ústavní soud příslušný, protože došlo k novelizaci zákona o Ústavním soudu, které obnovu řízení v takovém případě umožňuje. Návrh byl podán oprávněným stěžovatelem, který byl zastoupen v souladu s požadavky zákona o Ústavním soudu. Podle §119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na obnovu řízení nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak. Podle odstavce 2 téhož zákona však Ústavní soud neodmítne přijetí návrhu na obnovu řízení z důvodů podle odstavce 1, jestliže veřejný zájem na obnově řízení podstatně převyšuje vlastní zájem navrhovatele.
8. Jako základní předpoklad proto Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení podle těchto ustanovení. Ze spisu sp. zn. I. ÚS 131/01 a z předložené kopie rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva bylo zjištěno, že v uvedené věci navrhovatel podal ústavní stížnost, kterou navrhl zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 101 T 223/2000, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 5 To 10/2001. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou, k peněžitému trestu ve výši 130 000,-- Kč a k trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Ústavní soud odmítl navrhovatelovu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 13. 11. 2001.
9. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, který po provedeném řízení jednomyslně, rozsudkem ze dne 18. 7. 2006, rozhodl, že:
a) došlo k porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy,
b) konstatování porušení Úmluvy je samo o sobě dostačujícím spravedlivým
zadostiučiněním za morální újmu utrpěnou stěžovatelem,
c) žalovaný stát musí do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude právní moci podle čl. 44 odst. 2 Úmluvy, stěžovateli vyplatit 1 500 EUR za náklady řízení,
d) návrh na spravedlivé zadostiučinění v ostatním zamítl.
10. Podle §119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na obnovu řízení nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak. V tomto případě dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh přípustný je. Nápravy ve věci stěžovatele, který byl trestně odsouzen v řízení před obecnými soudy, může být dosaženo pouze novým posouzením původní ústavní stížnosti, s přihlédnutím k závěrům, ke kterým dospěl Evropský soud pro lidská práva. V případě navrhovatele následky případného porušení lidského práva nebo základní svobody ještě trvají, neboť se na něj hledí jako na pachatele trestného činu, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Protože nebyla splněna jedna z kumulativních podmínek pro prohlášení návrhu za nepřípustný, nebylo již třeba zabývat se splněním podmínky druhé, tj. hodnotit, zda konstatování porušení Úmluvy ve výroku rozsudku Evropského soudu pro lidská práva je dostatečnou nápravou ve smyslu §119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
11. Vzhledem k tomu, že na obnovené řízení nelze, s ohledem na zvláštnosti koncentrovaného ústavního soudnictví, uplatnit obecné zásady řízení podle soudních řádů (§63 zákona o Ústavním soudu), plénum Ústavního soudu rozhodlo, ve smyslu §11 odst. 2 písm. j) zákona o Ústavním soudu tak, že v obnoveném řízení o ústavní stížnosti, původně rozhodnuté pod sp. zn. I. ÚS 131/01, bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 1/07.
12. Návrh byl podán vča oprávněným navrhovatelem, který byl řádně právně zastoupen, návrh nebyl shledán nepřípustným a Ústavní soud konstatoval splnění podmínek stanovených v §117 a §119 zákona o Ústavním soudu. Proto Ústavní soud návrhu na povolení obnovy řízení vyhověl podle §119b odst. 1 téhož zákona.
13. Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 131/2001 je v části, která se týká hodnocení ústavnosti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 101 T 223/2000, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 5 To 10/2001, v rozporu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 7. 2006, č. stížnosti 1993/02. Podle tohoto rozsudku bylo porušeno právo navrhovatele na nestranný soud podle čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy tím, že jeho odsouzení ve shora označené trestní věci bylo založeno pouze na výpovědi jednoho svědka, kterého navrhovatel neměl příležitost vyslechnout. Vzhledem k tomu rozhodl Ústavní soud podle §119b odst. 1 ve spojení s §119b odst. 5 zákona o Ústavním soudu tak, že zrušil své předchozí usnesení sp. zn. II. ÚS 707/2000, ze dne 30. 1. 2001. O ústavní stížnosti navrhovatele bude na základě povolené obnovy řízení rozhodováno znovu postupem podle §119b odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2008
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu