ECLI:CZ:US:2009:1.US.1003.09.1
sp. zn. I. ÚS 1003/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele JUNÁK - svaz skautů a skautek ČR, se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 24, zastoupeného Mgr. Petrem Mikešem, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 122/2008-55 ze dne 20. února 2009 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 6 C 567/2004-28 ze dne 18. dubna 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 122/2008-55 ze dne 20. února 2009, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 6 C 567/2004-28 ze dne 18. dubna 2008, kterým bylo zastaveno řízení o nahrazení projevu vůle vedené stěžovatelem proti žalované České republice - Ministerstvu financí. Podle názoru stěžovatele došlo postupem obecných soudů k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), protože soud mu neumožnil být v rámci řízení slyšen a nepřihlédl k důkazům jím navrženým a ani je nehodnotil.
Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatel se žalobou ze dne 28. 12. 2004 domáhal nahrazení projevu vůle žalované k převodu nemovitostí - budovy č. p. 246 na pozemku parc. č. 324 a dále pozemku parc. č. 324 v katastrálním území Vršovice, obec Praha, část obce Vršovice, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na LV č. 1406.
Žalobu podával stěžovatel v právním zastoupení Mgr. V. K., které udělil plnou moc dne 27. 12. 2004. Následně - uvedl stěžovatel - udělil dne 24. 1. 2005 plnou moc k zastupování dalšímu právnímu zástupci, a to Mgr. E. P. Změna právního zastoupení byla soudu sdělena podáním ze dne 27. 1. 2005, k němuž byla přiložena plná moc pro nového právního zástupce. Soud s tímto novým právním zástupcem jednal, což dokládá výzva žalované ze dne 26. 5. 2005, v níž je jako právní zástupce stěžovatele uveden Mgr. P.
Návrhem ze dne 9. 5. 2006 se následně na soud obrátila původní zástupkyně Mgr. K. a požádala jménem stěžovatele o přerušení řízení. Ačkoliv soud - podle názoru stěžovatele - již v té době jednal s jeho novým právním zástupcem, usnesením č. j. 6 C 567/2004-22 ze dne 12. 2. 2007 řízení přerušil s odůvodněním, že přerušení řízení navrhl stěžovatel a k tomuto návrhu se připojila i žalovaná, čímž byly splněny podmínky přerušení řízení podle ustanovení §110 o. s. ř. Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí bylo opět doručeno Mgr. K., která si musela být vědoma toho, že její právní zastoupení zaniklo v souvislosti s udělením plné moci jinému právnímu zástupci, a byla také stěžovatelem o této skutečnosti informována.
Dne 29. 4. 2008 bylo skutečnému právnímu zástupci stěžovatele doručeno napadené usnesení obvodního soudu o zastavení řízení s odůvodněním, že v zákonné lhůtě jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení nebyl účastníky podán návrh na pokračování v řízení. Teprve následně bylo skutečnému právnímu zástupci doručeno i usnesení o přerušení řízení.
Stěžovatel proti usnesení o zastavení řízení podal odvolání; k výzvě soudu právní zástupce stěžovatele opakovaně odkazoval na plnou moc založenou na č. l. 9. Při nahlížení do spisu byla doložena plná moc stěžovatele pro nového právního zástupce Mgr. P. M., který na výzvu soudu opětovně vysvětlil genezi právního zastoupení stěžovatele a doložil čestné prohlášení stěžovatele o této skutečnosti. Nový právní zástupce stěžovatele si je vědom toho, že na plné moci udělené Mgr. E. P. je uvedeno chybné datum, protože na místo správného data 24. 1. 2005 je chybně uvedeno 26. 11. 2004.
O odvolání stěžovatele bylo rozhodnuto napadeným usnesením Městského soudu v Praze tak, že usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno. Odvolací soud nepřihlédl k tvrzením nového právního zástupce stěžovatele a nevypořádal se s čestným prohlášením stěžovatele, i když jak vyjádření nového právního zástupce, tak i čestné prohlášení bylo soudu řádně doručeno.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Městský soud v Praze ve stručném vyjádřením k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 10 se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedené vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadeným rozhodnutím - nepřinášelo.
III.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 6 C 567/2004 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 10. Ze spisu zjistil, že se stěžovatel jako žalobce domáhal žalobou ze dne 29. 12. 2004 nahrazení projevu vůle žalované České republiky - Ministerstvo financí k bezúplatnému převodu vlastnického práva k nemovitostem (specifikovaným v záhlaví) na stěžovatele v souladu s vyhlášeným výběrovým řízením, s usnesením vlády č. 98 ze dne 28. 1. 2004 a v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny č. 1324 ze dne 2. 11. 2004. K návrhu byla přiložena (č.l. 5) plná moc ze dne 27. 12. 2004 udělená stěžovatelem k právnímu zastoupení pro advokátku Mgr. V. K. Dne 28. 1. 2005 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 10 doručeno sdělení stěžovatele o změně právního zastoupení a byla přiložena plná moc (č.l. 9) ze dne 26. listopadu 2004 znějící na Mgr. E. P.
Ze spisu (č.l. 11) je patrno, že soud prvního stupně vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě; v označení žalobce uvedl, že žalobce je zastoupen Mgr. P. Žalovaná již ve svém vyjádření ze dne 29. 6. 2005 (č.l. 12 revers) navrhla přerušení řízení do doby, než bude pravomocně určeno, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí. Ze spisu rovněž vyplývá, že soud prvního stupně aktivně zjišťoval, jaký je stav řízení, v němž je rozhodováno o vlastnictví k předmětným nemovitostem. V této době se stěžovatelem nejednal. Dne 11. 5. 2006 byl soudu prvního stupně doručen návrh žalobce (stěžovatele) na přerušení řízení ve smyslu §110 o. s. ř., podepsaný v zastoupení stěžovatele Mgr. V. K., s odůvodněním, že od doby podání žaloby dochází mezi účastníky řízení k jednáním, která by mohla vést k uzavření mimosoudní dohody. K výzvě soudu sdělila žalovaná (č.l. 21), že souhlasí s návrhem stěžovatele na přerušení řízení. Ve vyjádření žalovaného je jako právní zástupce stěžovatele uvedena Mgr. V. K. Následně pak usnesením č. j. 6 C 567/2004-22 ze dne 12. 2. 2007 Obvodní soud pro Prahu 10 řízení přerušil; usnesení bylo doručeno Mgr. V. K. dne 21. 2. 2007 (č.l. 22 revers).
Ze spisu je dále patrno (č.l. 23), že Mgr. V. K. sdělila soudu, že dne 13. 12. 2006 byla dohodou ukončen její činnost jako právního zástupce stěžovatele.
Usnesením č. j. 6 C 567/2004-28 ze dne 18. dubna 2008 Obvodní soud pro Prahu 10 řízení zastavil s odůvodněním, že nebyl podán návrh na pokračování v řízení do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení. Usnesení bylo doručeno JUDr. E. P. dne 29. 4. 2008, následně pak tento advokát založil do spisu plnou moc ze dne 30. 4. 2008. Dne 14. 5. 2008 bylo soudu doručeno odvolání stěžovatele proti usnesení ze dne 18. 4. 2008. V odůvodnění stěžovatel poukazoval na to, že návrh na přerušení řízení podala již odvolaná právní zástupkyně, protože soudu byla v lednu 2005 doručena nová plná moc pro JUDr. E. P. Městský soud v Praze vrátil spis bez věcného vyřízení (č.l. 35). Ve sdělení uvedl, že rozhodnutí o zastavení řízení nebylo řádně doručeno žalobci. Městský soud upozornil na to, že plná moc ze dne 26. 11. 2004 (č.l. 9), kterou v řízení předložil Mgr. E. P., byla vypovězena a nahrazena plnou mocí, kterou stěžovatel udělil advokátce Mgr. V. K. dne 27. 12. 2004 (č.l. 5); ta také stěžovatele v řízení řádně zastupovala až do 16. 3. 2007, kdy soudu oznámila ukončení svého právního zastoupení (č.l. 23). Uložil soudu prvního stupně stěžovateli řádně doručit usnesení o zastavení řízení. Obvodní soud pro Prahu 10 doručil dne 21. 10. 2008 usnesení o zastavení řízení přímo stěžovateli (č.l. 37) a přípisem ze dne 9. 10. 2008 (č.l. 37) jej vyzval, aby vysvětlil a doložil, kdo je jeho právní zástupce. Následně pak stejný požadavek vyslovil soud prvního stupně v usnesení č. j. 6 C 567/2004-43 ze dne 18. 11. 2008. Na tuto výzvu reagoval stěžovatel předložením plné moci ze dne 27. 11. 2008 udělené Mgr. Petru Mikešovi (č.l. 44), které následně doplnil svým vyjádřením (č.l.50-53). Z vyjádření doplněného čestným prohlášením místostarosty občanského sdružení JUNÁK se podává, že stěžovatel po udělení plné moci Mgr. K. v lednu 2005 udělil plnou moc JUDr. P., avšak na této plné moci bylo chybně uvedeno datum jejího udělení; k tomu (prý) došlo v důsledku použití plné moci s předtištěným datem a tato okolnost nebyla uvedena do souladu se skutečným vznikem právního zastoupení JUDr. P. v této věci. Místostarosta v čestném prohlášení také uvedl, že Mgr. K. v lednu 2005 informoval o ukončení jejího právního zastoupení.
Městský soud v Praze usnesením č. j. 36 Co 122/2008-55 ze dne 20. února 2009 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že z obsahu spisu je jednoznačně patrné, že žalobu dne 29. 12. 2004 podal stěžovatel zastoupený Mgr. V. K., kterou zmocnil k zastupování dne 17. 12. 2004. Podáním ze dne 28. 1. 2005 předložil soudu plnou moc Mgr. E. P. ze dne 26. 11. 2004. Podáním ze dne 11. 5. 2006 stěžovatel zastoupen Mgr. K. podal návrh na přerušení řízení podle ustanovení §110 o. s. ř., který žalovaná podáním ze dne 11. 1. 2007 akceptovala. Za tohoto stavu věci soud prvního stupně rozhodl řádně usnesením ze dne 12. 2. 2007 a řízení přerušil. Toto rozhodnutí doručil Mgr. K., která v té době byla právním zástupcem stěžovatele podle plné moci z 27. 12. 2004. Městský soud dále uvedl, že až podáním ze dne 16. 3. 2007 sdělila Mgr. K. soudu, že dne 13. 12. 2006 došlo k ukončení jejího právního zastoupení. Toto oznámení a odvolání plné moci je vůči soudu účinné dnem oznámení (§28 odst. 2 o. s. ř.). Usnesením ze dne 18. 4. 2008 pak soud prvního stupně - po zjištění, že nedošel návrh od žádného z účastníků na pokračování v řízení - řízení zastavil. Toto usnesení bylo řádně doručeno žalobci až dne 21. 10. 2008, neboť předchozí doručení Mgr. P. (dne 29. 4. 2008) nelze považovat za doručení řádné, jelikož plná moc Mgr. P. nebyla soudu předložena. Dne 28. 11. 2008 stěžovatel založil do spisu zmocnění pro své zastupování advokátem Mgr. P. M., kterého zmocnil k zastupování dne 27. 11. 2008. Odvolací soud uvedl, že z této geneze je zřejmé, že rozhodnutí o přerušení řízení bylo řádně doručeno právní zástupkyni stěžovatele Mgr. K., kterou dne 17. 12. 2004 (pozn.: správně 27. 12. 2004) stěžovatel zmocnil k zastupování.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel vytýkal obecným soudům ústavní stížností popsané údajné pochybení. Ta však měla svůj základ v jeho nepozornosti, kterou v celé délce řízení nenapravil; teprve v závěru řízení, kdy bylo nesprávným způsobem doručeno usnesení o zastavení řízení, se začal o řízení blíže zajímat. Nelze totiž reflektovat tvrzení stěžovatele, že se soud na něho v průběhu řízení obracel prostřednictvím právního zástupce Mgr. P.; soud prvního stupně mu zasílal v průběhu řízení pouze výzvu žalované k vyjádření, kde byl tento advokát jako právní zástupce uveden. Soudu prvního stupně lze vytknout pochybení pouze v tom, že usnesení o zastavení řízení bylo nesprávně doručeno Mgr. P., avšak toto pochybení soud napravil doručením přímo stěžovateli dne 21. 10. 2008. Uvedená skutečnost však nic nemění na tom, že stěžovatel svým nepozorným přístupem k právnímu zastoupení a malou pozorností věnovanou řízení zastavení řízení sám vyvolal.
Ústavní soud konstatuje, že se v dané věci jednalo o soukromoprávní žalobu týkající se vlastnického práva k nemovitostem. Ve sféře občanského práva hmotného i procesního je nutno připomenout jednu ze základních zásad, a to zásadu vigilantibus iura scripta sunt, které stěžovatel svým jednáním nedostál. Tuto skutečnost nemůže zvrátit ani tvrzení stěžovatele ve vyjádření podaném prostřednictvím posledního právního zástupce Mgr. P. M. a doplněném čestným prohlášením místostarosty JUNÁKA, které hovoří o (údajném) omylu s datem plné moci pro Mgr. P. Lze připustit, že Městský soud v Praze mohl na uvedené vyjádření v odůvodnění svého potvrzujícího usnesení reagovat, leč do průběhu řízení a do závěrů obecného soudu se stěží mohlo promítnout.
Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou logická, přesvědčivá, nemají povahu svévole a mezi skutkovými a právními závěry z nich vyplývajícími nelze nalézt ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces zjevně nedošlo.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2009
František Duchoň
předseda senátu