ECLI:CZ:US:2009:1.US.1072.09.1
sp. zn. I. ÚS 1072/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů České republiky, se sídlem v Praze 2. Tyršova 1811/6, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28Cdo 5099/2007-243 ze dne 21. ledna 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 5099/2007-243 ze dne 21. ledna 2009, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 450/2006-216 ze dne 28. února 2007 a rozsudek Okresního soudu v Semilech č. j. 8 C 264/2004-188 ze dne 8. února 2006 a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím byla podle jeho názoru porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež slouží jednotlivci k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska reflektoval Ústavní soud při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu i v tomto projednávaném případě.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Procesním prostředkem podle §72 odst. 3 část věty za středníkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V předmětné věci je ústavní stížností napaden rozsudek Nejvyššího soudu, jímž byly zrušeny oba rozsudky soudů nižšího stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z uvedené procesní situace vyplývá, že stěžovateli je procesními předpisy stále ještě k dispozici dán řádný opravný prostředek, který může využít k ochraně svého práva. Vzhledem k subsidiaritě ústavní stížnosti a vzhledem k otevřené procesní situaci tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zabývat se podanou ústavní stížností meritorně.
Proto nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2009
Vojen Güttler
soudce zpravodaj