ECLI:CZ:US:2009:1.US.1186.09.1
sp. zn. I. ÚS 1186/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. J., zastoupeného Mgr. Janem Soukupem, advokátem, se sídlem Konviktská 12, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 50 T 66/2007, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 61 To 247/2008, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 6 Tdo 138/2009, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2009, stěžovatel napadl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 50 T 66/2007 (dále jen "rozsudek"), kterým byl uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 k §241 odst. 1 a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"). Rovněž napadl usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 61 To 247/2008 (dále jen "usnesení městského soudu"), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 6 Tdo 138/2009, kterým bylo podle §265i odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), to jest jako opožděně podané, odmítnuto jeho dovolání proti usnesení městského soudu.
Stěžovatel především nesouhlasí se skutkovými závěry soudu prvého a druhého stupně. Co se pak týče postupu soudu Nejvyššího, tvrdí, že jeho dovolání nemělo být odmítnuto jako opožděné, protože stěžovateli bylo doručeno až dne 8. 11. 2008, tedy nikoliv 5. 11. 2008, jak uvedl Nejvyšší soud.
Stěžovatel má za to, že došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
Obvodní soud a městský soud toliko odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9 poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužilo.
Městské státní zastupitelství v Praze považuje stěžovatelovy námitky za zjevně neopodstatněné. Co se týká usnesení Nejvyššího soudu, má za to, že Nejvyšší soud se pečlivě a řádně zabýval včasností podaného dovolání, když vzal i do úvahy, že si stěžovatel zvolil více obhájců. Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno stěžovateli B. J. a jeho obhájci JUDr. Jiřímu Davidovi (který byl dle §37 odst. 3 trestního řádu určen k přijímání písemností a vyrozumívání o úkonech trestního řízení ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 50 T 66/2007) ve stejný den, a to 5. 11. 2008. Poslední den lhůty k podání dovolání připadl na pondělí 5. 1. 2009. Dáno na poštu však bylo (prostřednictvím dalšího obhájce Mgr. Jana Soukupa) až dne 6. 1. 2009. Ústavní stížnost navrhuje odmítnout.
Nejvyšší soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádřil názor, že nedošlo k porušení žádných v České republice účinných norem. Ústavní stížnost navrhl odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší státní zastupitelství se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci.
III.
Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu předmětný spis sp. zn. 50 T 66/2007 (dále jen "spis obvodního soudu"). Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnosti nelze vyhovět.
Stěžovatel tvrdí, že jeho dovolání nemělo být odmítnuto jako opožděné, protože mu bylo doručeno až dne 8. 11. 2008, tedy nikoliv dne 5. 11. 2008, jak uvedl Nejvyšší soud. Jak si však Ústavní soud ověřil z doručenek založených ve spise obvodního soudu, rozhodnutí městského soudu bylo doručeno jak stěžovateli, tak jeho právnímu zástupci, skutečně dne 5. 11. 2008. Proč by měl být údaj na příslušné doručence nesprávný stěžovatel v ústavní stížnosti nijak neobjasňuje ani nedokládá. Za této situace Ústavnímu soudu nezbývá, než považovat jeho námitky proti postupu Nejvyššího soudu za zjevně neopodstatněné.
Ve vztahu k rozhodnutím soudu prvého a druhého stupně pak je nutno ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě. Podáním opožděného opravného prostředku k prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti proti jím napadeným rozhodnutím nedochází, tedy pro počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti byl rozhodný stejný den, jako v případě lhůty dovolací.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2009
František Duchoň
předseda senátu