ECLI:CZ:US:2009:1.US.1547.09.1
sp. zn. I. ÚS 1547/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1. 2009, čj. 5 C 87/2007 - 146, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009, čj. 17 Co 105/2009 - 199, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů s odůvodněním, že jimi došlo k porušení jejích základních práv, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti zároveň uvedla, že souběžně s ústavní stížností podala v zákonné lhůtě proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Z rozhodnutí obecných soudů, které k ústavní stížnosti připojila, vyplývá, že napadený rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě je ze dne 26. ledna 2009, a nikoli z 30. ledna, jak je uvedeno v ústavní stížnosti.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb. (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Proto rozhodnutí těchto orgánů přezkoumává pouze v případě, že před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z citovaného ustanovení vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti začne, ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob jeho vyřízení.
Vzhledem k výše uvedenému nelze než uzavřít, že ústavní stížnost není přípustná, protože vzhledem k podanému dovolání není rozsudek odvolacího soudu v tomto případě rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to zásah do kompetence obecných soudů (konkrétně Nejvyššího soudu), což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, což je důvodem pro jeho odmítnutí soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2009
František Duchoň
soudce Ústavního soudu