ECLI:CZ:US:2009:1.US.1549.09.1
sp. zn. I. ÚS 1549/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 8 Co 660/2008-61 ze dne 30. prosince 2008 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě, č.j. 17 C 27/2007-31 ze dne 25. března 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1) Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Opírá ji zejména o následující důvody:
Napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2008, č. j. 17 C 27/2007-31, zastavil Okresní soud v Ostravě řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel přitom ze zjištění, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek z žaloby na obnovu řízení, a to ani přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě. Právně věc posoudil dle §4 odst. 1 písm. a), §7 odst. 1 a §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včasné odvolání, v němž pouze uvedla, že podává odvolání a žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Odvolací soud napadené usnesení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Proto napadené usnesení usnesením ze dne 30. 12. 2008, č. j. 8 Co 660/2008-61, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatelka se domnívá, že těmito rozhodnutími byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jež jsou jí garantována zejména čl. 4 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž došlo podle stěžovatelky k neústavní interpretaci a aplikaci ustanovení §30 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "o. s. ř."] (o ustanovení zástupce na žádost), ve spojení s ustanovením §138 o. s. ř. (o osvobození od soudních poplatků).
2) Z databáze Ústavního soudu plyne, že shora citovaná usnesení obecných soudů stěžovatelka napadla ústavní stížností, již si sepsala sama a která byla Ústavnímu soudu doručena 14. 4. 2009. Protože toto podání nesplňovalo základní formální náležitosti na ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") kladené, Ústavní soud byl nucen, po té, co stěžovatelka neodstranila vady svého podání ani v dodatečně stanovené lhůtě, návrh stěžovatelky tak usnesením ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 917/09, odmítnout.
3) Dne 15. 6. 2009 stěžovatelka doručila Ústavním soudu podání, jež označila jako "Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ust. §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pod č.j. 8 Co 660/2008-61 ze dne 30. prosince 2008 a usnesení Okresního soudu v Ostravě pod č.j. 17 C 27/2007-31 ze dne 25. března 2008 a doplnění tohoto návrhu. [tučně proložil Ústavní soud]" a "přidělila" mu spisovou značku I. ÚS 917/09. Protože však o podání stěžovatelky ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 917/09, bylo v mezidobí již rozhodnuto (viz výše), posoudil Ústavní soud nynější podání stěžovatelky ze dne 15. 6. 2009 jako ústavní stížnost novou.
4) Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním procesním prostředkem v předmětné věci bylo odvolání proti rozhodnutí okresního soudu, jež stěžovatelka také využila. Lhůtu k podání ústavní stížnosti je proto třeba počítat od doručení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o podaném odvolání.
Jak stěžovatelka sama v ústavní stížnosti uvádí, napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2008, č. j. 8 Co 660/2008-61, jí bylo doručeno, jako právně nezastoupené, 18. 2. 2009 (pozn.: správnost tohoto tvrzení si Ústavní soud ověřil u Okresního soudu v Ostravě). Lhůta k podání ústavní stížnosti počala tedy plynout následujícího dne a skončila v pondělí 20. 4. 2009. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 13. 6. 2009, tedy po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo - již z tohoto důvodu - než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2009
Vojen Güttler
soudce zpravodaj