ECLI:CZ:US:2009:1.US.1701.09.1
sp. zn. I. ÚS 1701/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. K., zastoupeného Mgr. Martinem Razímem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Pavla Hanuše 252, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2009, čj. 2 As 18/2009 - 60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu. Tvrdil, že jím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Označeným usnesením Nejvyšší správní soud odmítl, jako opožděně podanou, jeho kasační stížnost, kterou se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2009, čj. 30 Ca 174/2008 - 25. Rozhodnutím tohoto krajského soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Královehradeckého kraje ze dne 2. 7. 2008, čj. 8907/DS/2008/VV, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 21. 4. 2008, čj. MMHK/RP040283/2008 0D/G, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky stěžovatele k počtu přidělených bodů v registru řidičů za porušení povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s počítáním lhůty pro podání kasační stížnosti tak, jak učinil Nejvyšší správní soud. Ten vyšel ze zjištění, že krajský soud zaslal rozsudek stěžovateli na adresu, kterou sám uvedl pro doručování písemností. Vzhledem k tomu, že nebyl v době doručování zastižen, bylo dále doručováno podle příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."); písemnost byla uložena na poště a stěžovatel byl vhodným způsobem vyzván, aby si ji vyzvedl. Z ustanovení §50c odst. 4 o. s. ř. a §42 odst. 5 s. ř. s. vyplývá, že nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od doručení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Předmětná písemnost byla uložena na poště v úterý 20. 1. 2009 a poslední den lhůty k vyzvednutí písemnosti připadl na pátek 30. 1. 2009. Skutečnost, že stěžovatel rozsudek fakticky převzal až dne 4. 2. 2009, je podle názoru Nejvyššího správního soudu právně bezvýznamná a nemá na fiktivní stanovení dne doručení žádný vliv.
Na základě §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. V případě stěžovatele připadl poslední den této lhůty na pátek 13. 2. 2009. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal kasační stížnost k poštovní přepravě dne 16. 2. 2009, Nejvyšší správní soud ji odmítl jako opožděně podanou.
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, podle kterého poslední den lhůty k podání kasační stížnosti připadl na pátek 13. 2. 2009. Tvrdí, že Nejvyšší správní soud dostatečně nezohlednil skutkové okolnosti případu a nesprávně aplikoval ustanovení o. s. ř., pokud kasační stížnost stěžovatele, podanou k poštovní přepravě dne 16. 2. 2009, odmítl jako opožděně podanou. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se od 19. 1. 2009 do 1. 2. 2009 zdržoval na pracovní cestě v zahraničí, a proto byl schopen si vyzvednout zásilku s rozsudkem až dne 2. 2. 2009, přičemž fakticky tak učinil dne 4. 2. 2009. Podle stěžovatele, vzhledem k tomu, že se v místě doručování v den, kdy nebyl zastižen, a ani 10 dnů od uložení písemnosti nezdržoval, bylo uložení písemnosti v souladu s §46 odst. 6 o. s. ř. neúčinné.
Po prostudování ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, stěžovatel předmětnou písemnost převzal dne 4. 2. 2009 a lhůta k podání kasační stížnosti uplynula dne 13. 2. 2009. Stěžovatel byl tedy již dne 4. 2. 2009 seznámen s obsahem rozhodnutí krajského soudu a zbývalo mu devět dní na uvážení, zda podá kasační stížnost. Z tohoto důvodu jeho tvrzení o tom, že usnesením Nejvyššího správního soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, nemůže obstát. Stěžovatel měl dostatek času k tomu, aby využil možnost hájit svá práva v zákonem stanovené lhůtě a pokud tak neučinil, stalo se tak nikoli na základě napadeného rozhodnutí, ale v důsledku jeho vlastní prodlevy. Ústavní soud na závěr dodává, že nevyužití zákonem stanovené lhůty v předcházejících stadiích řízení nelze zhojit podáním návrhu u Ústavního soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu