ECLI:CZ:US:2009:1.US.1871.09.1
sp. zn. I. ÚS 1871/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele IMCD Czech Republic a.s., se sídlem Vsetín, Jasenice 711, zastoupeného Jiřím Drápalem, advokátem ve Vsetíně, Horní náměstí č.p. 12, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2009, č.j. 29 Co 204/2009-29 (v ústavní stížnosti nepřesně uvedeno 29 Co 36/2009-29) a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 3. 2009, č.j. 6 C 36/2009-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených usnesení obecných soudů. Opírá ji zejména o následující důvody:
Stěžovatel (v řízení před obecnými soudy žalobce) podal proti vedlejšímu účastníkovi v řízení o ústavní stížnosti (v řízení před obecnými soudy žalovanému) žalobu z důvodu neuhrazení faktury. Po uhrazení dlužné částky vzal stěžovatel žalobu zpět a požadoval náhradu nákladů řízení. Okresní soud v Nymburce svým usnesením ze dne 30. 3. 2009, č.j. 6 C 36/2009- 21 řízení zastavil (výrok I), rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II) a že se žalobci vrací soudní poplatek (výrok III). Proti výroku II citovaného usnesení okresního soudu se vedlejší účastník (dříve žalovaný) odvolal (a navrhoval, aby mu krajský soud vůči stěžovateli přiznal jak náklady nalézacího řízení, tak i odvolacího řízení). Krajský soud odvolání vedlejšího účastníka nevyhověl. Usnesením ze dne 14. 5. 2009, č.j. 29 Co 204/2009-29 rozhodl tak, že napadený výrok II citovaného usnesení okresního soudu potvrzuje s tím, že ve zbývajících výrocích I a III zůstává usnesení soudu prvého stupně nedotčeno. Žádnému z účastníků řízení pak nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatel citovaná usnesení okresního soudu a krajského soudu napadá ústavní stížností proto, že mu sice okresní soud přiznal náhradu nákladů nalézacího řízení v plné výši, avšak své rozhodnutí založil na špatném výpočtu. Krajský soud pak nejenže rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů nalézacího řízení potvrdil, ale dokonce v odůvodnění svého usnesení konstatuje, že výpočet je věcně správný. S tím stěžovatel nesouhlasí, což opírá o v ústavní stížnosti provedený matematický výpočet náhrady nákladů nalézacího řízení. Stěžovatel se v této souvislosti domnívá, že chybným výpočtem náhrady nákladů nalézacího řízení bylo porušeno jeho základní subjektivní právo garantované čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 6 C 36/2009, který si Ústavní soud vyžádal, plyne, že stěžovatel proti prvostupňovému rozhodnutí okresního soudu nepodal odvolání; odvolal se pouze vedlejší účastník. Stěžovatel tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje. Nadto, podle přesvědčení Ústavního soudu, není v projednávané věci stěžovatele splněno ani shora zmíněné kritérium podstatného přesahu jeho vlastních zájmů (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387). Ostatně, sám stěžovatel se tohoto ustanovení ani nedovolává.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2009
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj