ECLI:CZ:US:2009:1.US.1925.09.1
sp. zn. I. ÚS 1925/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. E., zastoupeného JUDr. Lubošem Vosykou, advokátem se sídlem Praha 5, Moulíkova 2240/5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2009, čj. 51 Co 547/2008 - 314, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností podanou dne 22. 7. 2009 stěžovatel navrhl zrušit shora označené usnesení, kterým měla být porušena jeho ústavně zaručená práva, zakotvená čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle jeho tvrzení mu obecné soudy neposkytly ochranu a bez právního důvodu jej prohlásily za dlužníka in solidum přesto, že neučinil žádný právní úkon, ze kterého by bylo možno vyvodit jeho povinnost platit za odběr plynu. Jejich právní závěry jsou tak v extrémním nesouladu se skutkovými a právními zjištěními.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou ze dne 29. března 2005 u Okresního soudu v Šumperku domáhal obnovy řízení, původně vedeného pod sp. zn. 7 C 99/97, v němž jej Severomoravská plynárenská, a. s., žalovala o zaplacení částky 39.561,- Kč za odběr plynu. Okresní soud v Šumperku dne 30. 7. 2008, usnesením čj. 7 C 56/2005 - 247, jeho návrh na obnovu řízení zamítl. K jeho odvolání Krajský soud v Ostravě dne 10. 3. 2009, usnesením čj. 51 Co 547/2008 - 314, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
III.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ji pak lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2009, čj. 33 Cdo 2583/2008 - 130, bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 22. května 2009. Podle §45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci.
Lhůta určená k podání ústavní stížnosti tak začala běžet dne 23. května 2009 a její běh skončil dne 21. července 2009. Pokud tedy stěžovatel podal ústavní stížnost osobně na podatelně Ústavního soudu dne 22. července 2009, učinil tak pozdě. Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel vůči usnesení dovolacího soudu žádné námitky ve své ústavní stížnosti neuplatnil, pouze od jeho doručení odvíjel lhůtu pro její podání. Z textu zmíněného usnesení navíc vyplývá, že stěžovatel dovoláním napadl jiná rozhodnutí, než proti kterým brojí v ústavní stížnosti. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2009 rovněž již dávno a marně uplynula.
Ústavnímu soudu tak nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout pro opožděnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2009
František Duchoň
soudce Ústavního soudu