ECLI:CZ:US:2009:1.US.2097.09.1
sp. zn. I. ÚS 2097/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. B., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem Národní 25, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2009, č. j. 2 Cmo 347/2008-120, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008, č. j. 46 Cm 29/2008-80, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud"), jímž bylo ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzeno výše uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "soud prvního stupně"). Stěžovatelka rovněž navrhla zrušení výroku II uvedeného usnesení soudu prvního stupně, přičemž tvrdí, že postupem obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala dosavadní průběh řízení, v němž se žalobce p. k. Solvent, s .r. o., IČ 25069497, se sídlem K Žižkovu 9/640, Praha 9, vůči stěžovatelce domáhal vydání zboží specifikovaného v žalobě, a pro případ, že by vydání zboží nebylo možné, eventuálního zaplacení ceny zboží.
Jak vyplývá z ústavní stížnosti stěžovatelky i z vyžádaného soudního spisu, řízení o uvedené žalobě bylo usnesením soudu prvního stupně zastaveno, neboť v průběhu řízení stěžovatelka žalobci za zboží zaplatila částku 5 732 302,40,- Kč a z tohoto důvodu vzal žalobce svou žalobu zpět. Výrokem II usnesení soudu prvního stupně bylo stěžovatelce dále uloženo, aby žalobci zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 9 600,- Kč. Proti výroku II tohoto usnesení podala stěžovatelka odvolání, o němž odvolací soud rozhodl tak, že výrok II usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odvolací soud dále rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna žalobci zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 800,- Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně i soud odvolací dospěly ke shodnému závěru, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování stěžovatelky, a proto o nákladech řízení rozhodly dle ustanovení §146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu. Dle stěžovatelky však obecné soudy "přehlédly, že ke zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování stěžovatelky a že tedy stěžovatelka zastavení řízení nezavinila." Stěžovatelka především uvádí, že obecné soudy nezohlednily skutečnost, že pohledávka nebyla ke dni podání žaloby splatná.
Dle tvrzení stěžovatelky byla mezi ní a žalobcem uzavřena rámcová kupní smlouva, na základě níž stěžovatelka u žalobce objednávala zboží a za dodané zboží žalobci platila kupní cenu. Dne 12. 12. 2007 měl žalobce od této rámcové kupní smlouvy odstoupit a vyzvat stěžovatelku k vrácení dodaného zboží. Stěžovatelka však toto odstoupení od smlouvy považuje ze neplatné, a proto odmítla dodané zboží žalobci vydat. Žalobce tedy podal proti stěžovatelce žalobu, jíž se domáhal vydání zboží, eventuálně zaplacení kupní ceny. Stěžovatelka však v této souvislosti uvádí, že ke dni podání žaloby nebyla v prodlení s úhradou kupní ceny za zboží, jehož vydání se žalobce domáhal, resp. že kupní cena za uvedené zboží nebyla splatná. "Úhrady, které stěžovatelka provedla po podání žaloby, byly úhradami kupních cen dodaného zboží v době splatnosti (nikoliv po splatnosti), které by stěžovatelka provedla i tehdy, pokud by žaloba nebyla podána. Plnění, které stěžovatelka poskytla žalobci po podání žaloby, bylo plnění poskytnuté v souladu s uzavřenou rámcovou kupní smlouvou, která podle stěžovatelky odstoupením od smlouvy ze strany žalobce nezanikla z důvodu neplatnosti tohoto odstoupení." Stěžovatelka se domnívá, že ze skutečnosti poskytnutí plnění na úhradu kupní ceny zboží po podání žaloby nelze dovozovat důvodnost podání žaloby. Stěžovatelka dále uvádí, že žaloba ve skutečnosti zněla na vydání zboží, ke kterému po podání žaloby vlastně nedošlo.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a výrok II usnesení soudu prvního stupně.
Relevantní znění příslušných ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatelka namítá, jsou následující:
Čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
II.
Z předložených usnesení a Ústavním soudem vyžádaného spisu bylo zjištěno, že na základě návrhu žalobce ze dne 13. 12. 2007 bylo zahájeno soudní řízení o vydání věci, eventuálně o zaplacení kupní ceny za dodané zboží. Žalobce v žalobě uvedl, že ke dni 12. 12. 2007 odstoupil od kupní smlouvy, a to s ohledem na prodlení stěžovatelky s úhradou pohledávek, které z uvedené smlouvy vyplývaly. Dále uvedl, že stěžovatelku vyzval k vydání již dodaného zboží. Ve vyjádření k žalobě stěžovatelka uvedla, že pro odstoupení od smlouvy nebyly dány žádné důvody, a proto odstoupení žalobce od smlouvy považovala za neplatné. Dne 5. 9. 2008 vzal žalobce svou žalobu zpět, neboť dle jeho tvrzení stěžovatelka sice nevydala zboží uvedené v žalobě, nicméně zaplatila celkovou částku ve výši 5 732 302,40,- Kč, která odpovídala částce vymezené v odstoupení od smlouvy. Dne 30. 9. 2008 usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. 46 Cm 29/2008-80, bylo řízení zastaveno a výrokem II tohoto usnesení byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 600,- Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení §146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu, neboť žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatelky.
Proti výroku II tohoto usnesení stěžovatelka podala odvolání. V odvolání stěžovatelka uvedla, že v době podání žaloby nebyla v prodlení a úhrady, které provedla po podání žaloby, byly úhradami za dodané zboží, přičemž žádná z těchto úhrad neměla být provedena po době splatnosti. Dle stěžovatelky žalobce vzal žalobu zpět pouze proto, že dodatečně zjistil nedůvodnost jejího podání. Stěžovatelka tedy navrhla změnu výroku uvedeného usnesení tak, že žalobce je povinen zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudu odvolacího. Žalobce ve vyjádření k odvolání trval na důvodnosti žaloby.
Dne 21. 5. 2009 usnesením Vrchního soudu v Praze, č. j. 2 Cmo 347/2008-120, bylo usnesení soudu prvního stupně ve výroku II potvrzeno a současně byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 800,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvádí, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro (z procesního hlediska) chování stěžovatelky a soud prvního stupně tedy rozhodl správně dle ustanovení §146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky na zrušení napadených usnesení je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
Právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť se obecné soudy v rámci občanského soudního řízení věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí, tedy proč došlo k uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení, resp. k potvrzení tohoto rozhodnutí v odvolacím řízení, řádně odůvodnily. K otázce zavinění toho, že řízení muselo být zastaveno, a stejně tak i k důvodnosti podání návrhu Ústavní soud připomíná, že je nutno je posuzovat výlučně z procesního hlediska.
Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 234. září 2009
František Duchoň
předseda senátu