ECLI:CZ:US:2009:1.US.2258.09.1
sp. zn. I. ÚS 2258/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou, se sídlem S. K. Neumanna 281, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009 č. j. 25 Cdo 5020/2008-179 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2007 č. j. 20 Co 517/2006-103, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 24. 8. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 8. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti, vypracované na hranici srozumitelnosti a vzbuzující pochybnosti, zda se jedná o kvalifikované podání sepsané advokátem, tvrdí, že byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 8 Všeobecné deklarace lidských práv, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o ochraně občanských a politických práv.
Napadenými rozhodnutími byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele o náhradu škody způsobené advokátem při výkonu advokacie. K této škodě mělo dojít tím, že v řízení sp. zn. 4 C 167/92 měl stěžovatel pouze částečný úspěch, což dle jeho názoru bylo způsobeno nečinností jeho právního zástupce. K tomu pak stěžovatel předložil rozsáhlou argumentaci v rovině podústavního práva. Obecné soudy pak tím, že žalobě na náhradu škody nevyhověly, porušily stěžovatelovo "právo na soudní ochranu dle zásady spravedlivého procesu" (str. 17 ústavní stížnosti).
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti. Je pouze oprávněn posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda při takovém vybočení nebyly porušeny základní práva a svobody stěžovatele. Hodnocením důkazů obecným soudem se Ústavní soud může zabývat jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho právní závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé.
Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s ústavní stížností je toho názoru, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když dospěly k závěru, že v dané věci nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou při výkonu advokacie. Nalézací soud provedl dostatečné dokazování, na jehož základě dospěl k adekvátním skutkovým zjištěním, která subsumoval pod příslušnou právní normu. Rozhodnutí obecných soudů jsou řádně a tedy ústavně konformně odůvodněna, když jsou z nich zcela jasně patrny východiska a úvahy, které soudy při jejich rozhodování vedly. Zejména dovolací soud se pak řádně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a své rozhodnutí náležitě zdůvodnil. Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jehož porušení v ústavní stížnosti namítá. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces, je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial".
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2009
Vojen Güttler
předseda senátu