ECLI:CZ:US:2009:1.US.2360.09.1
sp. zn. I. ÚS 2360/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele A. M., proti usnesení Nejvyššího soudu, č. j. 20 Cdo 268/2006-301 ze dne 22. 8. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Podle tohoto (přiloženého) rozhodnutí ze dne 22. 8. 2006, č. j. 20 Cdo 268/2006-301, bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2005, č. j. 56 Co 287/2005-266. Citovaným usnesením potvrdil krajský soud usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 12. 2004, č. j. 19 E 1431/95-252, jímž uvedený soud zamítl návrh stěžovatele jako povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že námitky stěžovatele ohledně neexistence vymáhané pohledávky jsou ve vykonávacím řízení bezvýznamné a měly být uplatněny v řízení nalézacím.
Podle obsahu soudního spisu bylo citované usnesení Nejvyššího soudu tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele-dovolatele (jakož i všem ostatním účastníkům dovolacího řízení, resp. jejich právním zástupcům) doručeno 14. 9. 2006 (srov. doručenky na č.l. 306 soudního spisu vedeného Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 19 E 1431/95; plná moc právního zástupce stěžovatele-dovolatele je založena na č.l. 296 téhož spisu). Sama ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena 7. 9. 2009, a to prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Tomuto soudu doručil stěžovatel ústavní stížnost - podle prezentačního razítka - osobně dne 29. 6. 2009.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním procesním prostředkem v předmětné věci bylo dovolání proti rozhodnutí krajského soudu, jež stěžovatel také využil. Lhůtu k podání ústavní stížnosti je proto třeba počítat od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Jak již bylo uvedeno, podle doručenky v soudním spisu bylo předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 14. 9. 2006. Lhůta k podání ústavní stížnosti počala plynout následujícího dne a skončila v pondělí 13. 11. 2006. Ústavní stížnost však byla podána - a to nikoli u Ústavního soudu, ale u Okresního soudu v Přerově - až dne 29. 6. 2009, tedy opožděně.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2009
Vojen Güttler
soudce zpravodaj