ECLI:CZ:US:2009:1.US.2940.08.1
sp. zn. I. ÚS 2940/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. K. T., zastoupené JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem v Hradci Králové, Tylovo nábřeží 367/10, proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 31 K 59/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 31 K 59/2004, který prý svou nečinností ve věci dohledu nad konkurzním řízení porušil ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, protože odepřel soudní ochranu jejího věcného práva a znemožnil jí tak výkon jejích práv vyplývajících z existujícího věcného břemen.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech.
Stěžovatelka uvedla, že ve věci vedené pod sp. zn. 31 K 59/2004 byly rozhodnutím bývalého správce konkurzní podstaty zařazeny do konkurzní podstaty úpadce MiBo, s. r. o. - v likvidaci nemovitosti ve vlastnictví společnosti G&C Pacific, a. s., a usnesením konkurzního soudu jí bylo uloženo podat žalobu o vyloučení věci z konkurzní podstaty. Žaloba byla podána a doposud o ní nebylo rozhodnuto.
Dále stěžovatelka prohlásila, že na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a o zřízení práva užívání jako práva věcného ze dne 13. 10. 1997 (smlouva byla uzavřena s předchozím vlastníkem předmětných nemovitostí, který tyto nemovitosti nabyl od úpadce a následně je převedl na výše uvedeného současného vlastníka - společnost G&C Pacific, a.s.) je oprávněna doživotně bezplatně užívat a dále pronajímat předmětné nemovitosti. Její věcné právo prohlášením konkurzu nezaniklo a bude na nemovitostech váznout i po jejich případném zpeněžení. Zdůraznila, že věcné břemeno vzniklo daleko před tím, než byl na úpadce (společnost MiBo, s.r.o.) prohlášen konkurz.
Stěžovatelka dodala, že zařazením nemovitostí do konkurzní podstaty jí bylo znemožněno jejich užívání. Vyzvala současného správce konkurzní podstaty, aby jí nemovitosti předal do užívání, jinak se bude domáhat výkonu svých práv soudní cestou. Obrátila se rovněž na Krajský soud v Brně jako na soud konkurzní s podnětem k výkonu dohledu. Soud na tuto výzvu reagoval tím, že správci konkurzní podstaty nařídil, aby se stěžovatelkou začal jednat o výkonu jejího práva, jehož existenci uznal, aniž by mu nařídil, že má stěžovatelce výkon jejího práva umožnit. Stěžovatelka prohlásila, že Krajský soud v Brně tímto způsobem zcela zjevně rezignoval na svou dohledovou povinnost a odepřel jí tak ochranu jejího práva, které prohlášením konkurzu nezaniklo. Uvedla dále, že správce konkurzní podstaty podal dne 15. 11. 2007 žalobu na určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného práva stěžovatelky, o níž doposud nebylo rozhodnuto.
Stěžovatelka podala novou výzvu k dohledové činnosti soudu, kterou opírala o usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Ko 48/2008-396 ze dne 12. 6. 2008, v němž uvedený soud shledal porušení povinnosti správce konkurzní podstaty při násilném převzetí předmětných nemovitostí. Poukázala na to, že Krajský soud v Brně měl v dalším řízení reflektovat závěry odvolacího soudu a bez prodlení jí umožnit výkon jejích práv v celém rozsahu. Stěžovatelka v této souvislosti poukázala i na nález Ústavního soudu sp. zn. 590/02.
Na základě uvedených námitek stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nařídil Krajskému soudu v Brně postupovat ve smyslu §12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkurzu a vyrovnání"), a uložit konkurznímu správci úpadce společnosti MiBo, s.r.o. - v likvidaci, aby stěžovatelce předal do trvalého bezplatného užívání předmětné nemovitosti.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 31 K 59/2004 vedený u Krajského soudu v Brně. Ze spisu zjistil, že stěžovatelka dne 17. 11. 2007 zaslala Krajskému soudu v Brně "podnět k výkonu dohledu", v němž žádala, aby soud ve smyslu ustanovení §12 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání dal správci konkurzní podstaty neprodleně pokyn k tomu, aby stěžovatelce umožnil výkon jejího práva z věcného břemene užívání vypočtených nemovitostí (č.l. 342). Ze spisu dále vyplývá, že Krajský soud v Brně neprodleně uložil správci konkurzní podstaty podat vyjádření k podnětu stěžovatelky (č.l. 349). Správce konkurzní podstaty přípisem ze dne 30. 11. 2007 sdělil soudu, že - podle jeho názoru - výkon veškerých práv vztahujících se k předmětným nemovitostem svědčí správci konkurzní podstaty, což však neznamená, že by automaticky věcné břemeno zanikalo. Uvedené skutečnosti sdělil správce stěžovatelce a současně ji upozornil, že podal žalobu o určení neplatnosti smlouvy o zřízení práva užívání, která je vedena u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 34/2007. Ve spise je dále založen pokyn krajského soudu č. j. 31 K 59/2004-357 ze dne 20. 12. 2007, v němž soud sděluje správci konkurzní podstaty, že není ztotožněn s jeho názorem ohledně výkonu práv plynoucích z věcného břemen. Tento názor odůvodnil a konstatoval, že za daných okolností je správce konkurzní podstaty povinen strpět výkon práv stěžovatelky a uložil mu, aby se se stěžovatelkou spojil a dohodl tak, aby nebyla ve výkonu práv z věcného břemene krácena.
Správce konkurzní podstaty sdělil soudu dne 7. 1. 2008, že vstoupil do jednání se stěžovatelkou a bude soud informovat o dalším jednání, což průběžně činil (zpráva ze dne 2. 4. 2008 na č. l. 376, sdělující, že sjednaný termín schůzky se zmocněncem stěžovatelky nebylo možno uskutečnit). Zmocněnec stěžovatelky zaslal správci konkurzní podstaty svoje stanovisko dne 18. 4. 2008, v němž navrhl alternativy řešení práva užívání nemovitostí. Z dalších zpráv správce konkurzní podstaty vyplývá, že jednal se zmocněncem stěžovatelky o stanovení termínů pro osobní setkání (č.l. 416 a 417).
Dne 17. 8. 2008 podala stěžovatelka další podnět k výkonu dohledu a návrh na vydání pokynu k vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty (č.l. 423) s odvoláním na usnesení (podle podání stěžovatelky rozsudek) Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Ko 48/2008-396 ze dne 12. 6. 2008. Krajský soud v Brně reagoval na podnět stěžovatelky přípisem ze dne 15. 9. 2008 a sdělil jí, že po prošetření a zhodnocení všech známých skutečností jejímu podnětu nevyhoví, což blíže odůvodnil. Ze zprávy správce konkurzní podstaty ze dne 2. 10. 2008 dále vyplývá, že proběhlo další neúspěšné jednání mezi správcem konkurzní podstaty a zmocněncem stěžovatelky s tím, že zmocněnec stěžovatelky doporučil vyčkat na rozhodnutí soudu ve věci vyloučení movitých věcí z konkurzní podstaty, bez nichž není možný výkon práv z věcného břemene (č.k. 444).
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska postup Krajského soudu v Brně a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nařídil Krajskému soudu v Brně postupovat ve smyslu §12 zákona o konkurzu a vyrovnání a uložit konkurznímu správci úpadce společnosti MiBo, s.r.o. - v likvidaci, aby stěžovatelce předal do trvalého bezplatného užívání předmětné nemovitosti. K navrhovanému petitu rozhodnutí připomíná Ústavní soud, že jestliže ústavní stížnosti vyhoví, může ve smyslu §82 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit [§82 odst. 3 písm. a)] nebo v případě, že porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [§82 odst. 3 písm. b)]. Z uvedeného ustanovení však vyplývá, že o petitu ústavní stížnosti tak, jak stěžovatelka navrhuje, Ústavnímu soudu rozhodovat nepřísluší.
Z povahy ústavní stížnosti i z tvrzení stěžovatelky na s. 4 (poslední odstavec bodu II) ústavní stížnosti však dále vyplývá, že stěžovatelka svým návrhem brojí i proti průtahům (nečinnosti) soudu ve věci dohledu na průběhem konkurzního řízení úpadce společnosti MiBo, s. r. o. - v likvidaci. Ústavní soud proto považuje ústavní stížnost za návrh směřující proti jinému zásahu veřejné moci, neboť z ústavní stížnosti samotné nevyplývá, že by bylo napadeno konkrétní rozhodnutí obecného soudu nebo jiného orgánu.
V tomto směru však Ústavní soud nepovažuje námitka stěžovatelky za důvodné. Z rekapitulace soudního spisu (bod II) ve vztahu k námitkám stěžovatelky je patrné, že Krajský soud v Brně svou dohlédací činnosti vůči správci konkurzní podstaty nezanedbává, ve věci správce konkurzní podstatu řídí a dává mu konkrétní pokyny. Rovněž tak samotný správce konkurzní podstaty není ve věci nečinný, neboť je se stěžovatelkou, respektive s jejím zmocněncem, v kontaktu a v dané věci jedná.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném řízení nelze nalézt neodůvodněné průtahy na straně soudu, takže základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zjevně porušeno nebylo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost z části jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, z části jako návrh zjevně neopodstatněný, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a podle §43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2009
František Duchoň
předseda senátu