ECLI:CZ:US:2009:1.US.489.09.1
sp. zn. I. ÚS 489/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. N., zastoupené Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. června 2006 sp. zn. 13 D 492/2005, usnesení Městského soud v Praze ze dne 22. května 2007 sp. zn. 24 Co 437/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. března 2009 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s jejími stanovisky a závěry pojatými do opravných prostředků, stěžovatelka tvrdila, že k porušení označených práv došlo tím, že obecné soudy - stručně řečeno - neposkytly ochranu jejím právům v dědickém řízení po O. N. zemřelém dne 8. ledna 1999.
Pochybení obecných soudů stěžovatelka spatřovala v tom, že byl nesprávně stanoven obsah dědictví, resp. mělo být stanoveno jaké věci a práva byla předmětem dědictví (v rozporu s ustanovením §175m o. s. ř.). Obecný soud měl objektivně zjistit zůstavitelům majetek i jeho dluhy a provést soupis aktiv a pasiv. Soudní komisař bez zákonné opory odmítl její návrh na zahrnutí pohledávek zůstavitele do dědictví a spokojil se s neúplným šetřením. Ačkoliv stěžovatelka označila právní titul na základě kterého vznikla zůstaviteli pohledávka, soud se spokojil s negativním vyjádřením dlužníků, aniž by byla v soudním řízení jejich existence či neexistence řádně prokázána.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je v dané věci opožděná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po 11. červnu 2007, kdy stěžovatelce bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu (§72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu). Byla-li však ústavní stížnost podána dne 3. března 2009 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2008 sp. zn. 21 Cdo 4332/2007 a právnímu zástupci stěžovatelky bylo doručeno dne 3. října 2008. Za předpokladu, že by lhůta k podání ústavní stížnosti se odvíjela od doručení dovolání, měla stěžovatelka možnost podat ústavní stížnost nejpozději do 2. prosince 2008.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem jako návrh nepřípustný, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. března 2009
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj