ECLI:CZ:US:2009:1.US.507.09.1
sp. zn. I. ÚS 507/09
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 16. července 2009 sp. zn. I. ÚS 507/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D. proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34, jímž byl stěžovateli ustanoven opatrovník, a proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49, kterým byla stěžovateli jakožto žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžitou částku.
Výrok
I. Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34 a rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Obě rozhodnutí se proto ruší.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti navrhl zrušení shora označených rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči vydaných v řízení o zaplacení 333 000 Kč. Usnesením ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34 zmíněný okresní soud ustanovil stěžovateli opatrovníka a rozsudkem ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49 mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni I. Z. shora uvedenou částku.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že Okresní soud v Třebíči (dále též jen "okresní soud") mu ustanovil opatrovníkem I. K., administrativní pracovnici téhož soudu. O ustanovení opatrovníka se dozvěděl až z kopie napadeného rozsudku, která mu byla doručena po telefonickém rozhovoru s vymáhající úřednicí okresního soudu S. H. spolu s poštovní poukázkou na zaplacení soudního poplatku. Kontakt s vymáhající úřednicí navázal na základě telefonického upozornění své matky poté, co dostala dopis soudu ze dne 22. 1. 2009 se žádostí o sdělení informací o místě jeho pobytu či zaměstnání. O obsahu napadeného usnesení se stěžovatel dozvěděl až prostřednictvím svého právního zástupce, který dne 9. 2. 2009 nahlédl do soudního spisu.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadená rozhodnutí nebyla nikdy stěžovateli doručena, nemohl vyčerpat prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovený opatrovník odvolání proti rozhodnutím soudu nepodal, důsledkem toho zmíněná rozhodnutí nabyla právní moci a vykonatelnosti, aniž by se proti nim mohl bránit. Tím byly porušeny jeho základní práva a svobody, zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 37 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v tom, že pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny podmínky §29 odst. 3 o. s. ř. K ustanovení opatrovníka soud přistoupil po zjištění, že se stěžovatel na adrese uvedené žalobkyní nezdržuje, a jeho faktické bydliště se nepodařilo zjistit ani v registru Centrální evidence, ani ve spolupráci s orgánem Policie České republiky, orgány veřejné správy a vězeňské služby. Stěžovatel pak poukázal na celou řadu dalších možností, jak zjistit adresu jeho pobytu a zaměstnání s tím, že soud tyto možnosti nevyužil.
Dále stěžovatel poukázal i na to, že jeho rodiče mají trvalé bydliště v Třebíči, kde se také zdržují. Okresní soud jeho rodiče nijak nekontaktoval a jeho pobyt jejich prostřednictvím nezjišťoval.
Opatrovníkem mu byla ustanovena administrativní pracovnice okresního soudu, aniž by soud zjišťoval, zda nepřítomného stěžovatele nemůže v řízení zastupovat osoba příbuzná, zejména některý z jeho rodičů, trvale žijících v Třebíči. Stěžovatel zdůraznil, že pro účely zaplacení soudního poplatku soud matku stěžovatele písemně kontaktoval a jejím prostřednictvím i stěžovatele samého. Pro účely ustanovení opatrovníka ale žádný z jeho rodičů kontaktován nebyl.
Soudem ustanovený opatrovník neučinil v zájmu stěžovatele žádný úkon, jednání se nezúčastnil a žádnou iniciativu v jeho prospěch nevyvinul a výslovně nechal na uvážení soudu, jak rozhodne. Ustanovení opatrovníka tak soudu posloužilo pouze k tomu, aby měl kam doručovat své písemnosti a tuto věc co nejrychleji ukončil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem mu byl opatrovník ustanoven v rozporu s ustanovením §29 odst. 3 o. s. ř. Okresní soud prováděl šetření ke zjištění jeho pobytu formálně a nevyčerpal všechny běžně dostupné možnosti, které se nabízely.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo vyžádáno vyjádření Okresního soudu v Třebíči jako účastníka řízení. Ten uvedl, že opatrovník byl stěžovateli ustanoven proto, že se nepodařilo zjistit jeho faktický pobyt. Podmínky ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. byly zcela naplněny. Okresní soud upozornil na otázku přípustnosti ústavní stížnosti s poukazem na ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. I když na napadeném rozhodnutí již byla vyznačena doložka právní moci, mohl stěžovatel podat proti němu odvolání, uvést odvolací důvody uvedené v §205 odst. 2 písm. a) a c) o. s. ř., popřípadě mohl využít mimořádný opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost, jejíž důvody mohl vymezit odkazem na ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti. Vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyla napadená rozhodnutí stěžovateli ani jeho zástupci nikdy doručena. Na základě této skutečnosti považuje Ústavní soud ústavní stížnost za přípustnou a lhůtu k jejímu podání odvozuje ode dne, kdy se stěžovatel o existenci předmětných rozhodnutí dověděl, tedy od 9. 2. 2009. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 6. 3. 2009, takže lhůta k podání ústavní stížnosti byla stěžovatelem dodržena. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje např. na nález sp. zn. I. ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3) se stejnými závěry o včasnosti ústavní stížnosti.
Z obsahu spisu sp. zn. 6 C 87/2008 Okresního soudu v Třebíči bylo zjištěno, že zmíněný soud zjišťoval adresu stěžovatele dotazy na Městský úřad v Třebíči, Generální ředitelství vězeňské služby, Úřad práce v Třebíči, obvodní oddělení Policie České republiky a Českou správu sociálního zabezpečení. Ve všech případech získal negativní odpověď. Poté stěžovateli usnesením ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34, vydaným podle §29 odst. 3 o. s. ř., ustanovil opatrovníkem I. K., administrativní pracovnici Okresního soudu v Třebíči. Následně rozsudkem ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49 uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobkyni 333 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.
Ústavní soud konstatuje, že zkoumaná věc je v podstatě ve všech základních aspektech totožná s věcí, v níž Ústavní soud rozhodl např. nálezem sp. zn. I. ÚS 2369/07 ze dne 27. 11. 2008 (N 206/51 SbNU 573), případně nálezem sp. zn. IV. ÚS 369/06 ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303). Okresní soud zjevně nevyčerpal všechny možnosti zjištění pobytu stěžovatele, o čemž svědčí mj. i postup jeho vymáhající úřednice, která se po právní moci rozsudku obrátila na matku stěžovatele s dotazem na jeho pobyt a zaměstnání a uspěla. V jiné věci vedené proti stěžovateli u téhož soudu po nařízení exekuce soudní exekutor doručil exekuční příkaz a další písemnosti jak zaměstnavateli stěžovatele, tak i jemu samému.
Z hlediska ústavněprávního se v této věci jedná o případ, kdy nesprávná aplikace podústavního práva obecným soudem měla za následek porušení základních práv a svobod. V bližším Ústavní soud, z důvodu procesní ekonomie, odkazuje na již uvedené nálezy sp. zn. IV. ÚS 369/06 a sp. zn. I. ÚS 2369/07, neboť i v rozhodované věci platí, že "funkce opatrovníka nebyla zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena k hájení zájmů účastníka, který se nemůže řízení účastnit.".
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud konstatuje, že Okresní soud v Třebíči svým postupem porušil základní práva stěžovatele zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Na základě uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadený rozsudek okresního soudu zrušil podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Rozhodl tak bez ústního jednání, protože účastníci řízení s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem projevili souhlas v souladu s ustanovením §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.