ECLI:CZ:US:2009:1.US.536.06.1
sp. zn. I. ÚS 536/06
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 28. dubna 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 ve věci ústavní stížnosti K. N. H. proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 5. 6. 2006 sp. zn. 43 Nt 2543/2006 a proti jinému zásahu orgánů veřejné moci do základních práv a svobod.
Výrok
I. Příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 5. 6. 2006 sp. zn. 43 Nt 2543/2006 se zrušuje.
II. Ústavní stížnost v části brojící proti:
a) postupu policejního orgánu Policie ČR při zadržení stěžovatele a při domovní prohlídce vykonané dne 6. 6. 2006 v bytě stěžovatele a jeho rodinných příslušníků, jakož i při prohlídce vozidla stěžovatele vykonané bez příkazu k takové prohlídce
b) postupu policejního orgánu Policie ČR, kterým dne 6. 6. 2006 neumožnil stěžovateli před jeho výslechem rozmluvu s obhájcem bez přítomnosti třetí
osoby
c) usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 1 KZV 150/2006 a postupu Městského státního zastupitelství v Praze, které k žádosti stěžovatele o přezkoumání zákonnosti postupu policejního orgánu Policie ČR neučinilo žádné opatření k nápravě a k odstranění následků zásahů do základních práv a svobod stěžovatele
se odmítá jako zjevně neopodstatněná.
III. Ve zbytku se řízení o ústavní stížnosti zastavuje.
Odůvodnění:
I.
Dne 9. 8. 2006 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal vydání nálezu Ústavního soudu, jenž by obsahoval výroky následujícího znění:
1. "Postupem policejního orgánu Policie ČR při zadržení stěžovatele a při domovní prohlídce vykonané dne 6. 6. 2006 v bytě stěžovatele a jeho rodinných příslušníků, jakož i při prohlídce vozidla stěžovatele vykonané bez příkazu k takové prohlídce byla porušena základní práva a svobody stěžovatele, zaručené čl. 7 odst. 1, 2, čl. 8 odst. 1, 2, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě.
2. Postupem policejního orgánu Policie ČR, který dne 6. 6. 2006 neumožnil stěžovateli před jeho výslechem rozmluvu s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a základní práva podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
3. [Policejnímu orgánu Policie ČR se zakazuje pokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatele způsobem uvedeným v odstavci prvním a druhém tohoto nálezu.]
4. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 1 KZV 150/2006 a postupem Městského státního zastupitelství v Praze, které k žádosti stěžovatele o přezkoumání zákonnosti postupu policejního orgánu Policie ČR neučinilo žádné opatřeni k nápravě a k odstranění následků zásahů do základních práv a svobod stěžovatele, byla porušena základní práva a svobody stěžovatele zaručená čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. [Městskému státnímu zastupitelství v Praze se zakazuje pokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatele způsobem uvedeným v tomto výroku tohoto nálezu.]
5. [Usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 1 KZV 150/2006 se zrušuje.]
6. Příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 5. 6. 2006 pod sp. zn. 43 Nt 2543/2006 se zrušuje.
7. [Policejnímu orgánu Policie ČR se přikazuje, aby obnovil stav před porušením základních práv a svobod stěžovatele a aby stěžovateli neprodleně vrátil všechny věci, odejmuté stěžovateli při domovní prohlídce a prohlídce osobního vozidla stěžovatele dne 6. 6. 2006, uvedené v protokolu Policie ČR o provedení domovní prohlídky.]".
Takto koncipovaná ústavní stížnost (resp. výrok žádaného nálezu Ústavního soudu) byla dne 3. 9. 2007 částečně vzata zpět, a to v těch částech označených body 3, 4 in fine, 5 a 7 předchozího návrhu. Stěžovatel uvedl, že usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 11. 1. 2007 sp. zn. 1 KZV 10/2007 ve spojení s usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 7. 2. 2007 č. j. 1 VZT 515/2006-257 bylo jeho trestní stíhání zastaveno a postupně mu byly vráceny věci a peníze odejmuté policií při domovní prohlídce dne 6. 6. 2006.
Stěžovatel tedy nakonec navrhl - v podstatě - aby Ústavní soud zrušil citovaný příkaz k domovní prohlídce, aby konstatoval, že domovní prohlídka provedená na základě tohoto příkazu byla uskutečněna způsobem porušujícím základní ústavní principy, aby konstatoval, že stěžovatelova základní práva byla porušena i postupem policejního orgánu, který mu neumožnil rozmluvu s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, a aby vyslovil, že i postupem (respektive usnesením) Městského státního zastupitelství v Praze, které k žádosti stěžovatele o přezkoumání zákonnosti postupu policejního orgánu neučinilo žádné opatření k nápravě a k odstranění následků zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, byla porušena jeho základní práva, blíže vymezená pod body 1, 2, 4 a 6 ústavní stížnosti.
II.
Takto koncipovanou ústavní stížnost opírá stěžovatel o následující důvody:
Usnesením policejního komisaře Policie České republiky, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru výnosů a praní špinavých peněz ze dne 5. 6. 2006 č. j. ČTS: FIPO-12/VP-2006 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání dle ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu pro trestný čin podvodu podle ustanovení §250 odst. 1‚ 4 trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství dle ustanovení §9 odst. 2 trestního zákona. V souvislosti s tímto trestním stíháním byla v obydlí stěžovatele provedena dne 6. 6. 2006 domovní prohlídka, při níž bylo stěžovateli usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání doručeno.
Protiprávní jednání stěžovatele bylo spatřováno v tom, že se nechal zvolit do funkce tajemníka představenstva společnosti XAADOO.COM INC, ač měl vědět, že akcionář činící toto rozhodnutí není akcionářem. Do této funkce se měl nechat zvolit proto, aby získal neoprávněně finanční prostředky.
Stěžovatel v ústavní stížnosti - tedy v původním podání ze dne 9. 8. 2006 - v prvé řadě prohlašuje, že se svým trestním stíháním od počátku nesouhlasil, protože se žádného protiprávního jednání nedopustil. Policejní komisař dle názoru stěžovatele náležitým způsobem neprověřil "veškerá zjištění" postupem podle §158 trestního řádu a trestní stíhání zahájil, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky uvedené v §160 trestního řádu; z provedených důkazů neplynul závěr, že by byl důvodně podezřelý z protiprávního jednání.
Stěžovatel má za to, že do funkce tajemníka představenstva byl zvolen právoplatně v souladu se zákonem a stanovami společnosti, a to rozhodnutím skutečného akcionáře. To, zda valná hromada, resp. její usnesení, na základě něhož se stěžovatel stal tajemníkem představenstva, je či není platné, nepřísluší hodnotit policejnímu orgánu, ale pouze civilnímu soudu. Jedině soud může na základě řádně podané žaloby rozhodnout o tom, zda usnesení valné hromady je platné či nikoli. Policejní orgán si však otázku platnosti valné hromady vyřešil sám. Dospěl přitom k závěru, že usnesení valné hromady je neplatné, a tento svůj závěr dále rozvedl v tom směru, že se stěžovatel nechal zvolit do tohoto orgánu za účelem neoprávněného odčerpání finančních prostředků. Názor o spáchání trestného činu policejní komisař po celou dobu trestního stíhání opíral o neprůkazné kopie listin, aniž by si jejich pravost jakýmkoli způsobem ověřil. Už tento fakt svědčí podle stěžovatele o nepřipravenosti a neprofesionalitě policejního orgánu.
V souvislosti s trestním stíháním stěžovatele nařídila soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 příkazem k domovní prohlídce ze dne 5. 6. 2006 sp. zn. 43 Nt 2534/2006 domovní prohlídku v bytě - rodinném domě, kde bydlí stěžovatel a jeho rodina. K tomuto příkazu stěžovatel uvádí, že jeho odůvodnění je nedostatečné, v podstatě blanketní, čímž se celý příkaz stává nepřezkoumatelným. Předmětný příkaz k domovní prohlídce neobsahuje přesné vymezení prostor, kde má být prohlídka provedena, a je zde rovněž zřejmá neexistence rozsahu provádění domovní prohlídky, neboť z něho není patrné, jaké věci či důkazy mají být domovní prohlídkou získány. Tyto vady jsou podle stěžovatele o to závažnější, uváží-li se, že příkaz k prohlídce byl soudcem vydán a prohlídka byla vykonána ještě před zahájením trestního stíhání jakožto takzvaný neodkladný úkon.
Domovní prohlídka provedená na základě tohoto nezákonného příkazu byla pak podle názoru stěžovatele uskutečněna v rozporu s ustanoveními trestního řádu a Listiny základních práv a svobod, jež chrání lidskou důstojnost, soukromí a domovní svobodu. Příslušníci Policie České republiky - Útvaru rychlého nasazení, aniž by stěžovatele vyzvali k umožnění provedení domovní prohlídky, poškodili vstupní dveře domu, vyrazili dveře mezi předsíní a halou (jež vůbec nebyly zamčeny - nemají totiž zámek). Poté, co takto vnikli do domu, donutili stěžovatele lehnout si na zem a na 7letou dceru a manželku stěžovatele mířili nabitými zbraněmi, což u nich způsobilo psychický šok. K dalším formálním pochybením týkajícím se průběhu domovní prohlídky stěžovatel uvádí, že před jejím provedení nebyl vyslechnut v souladu s ustanovením §84 trestního řádu. Policejní orgán provedl se stěžovatelem toliko jakýsi neformální rozhovor a nevyzval ho k vydání žádných konkrétních věcí. O tomto "výslechu" následně nesepsal ani řádný a srozumitelný protokol. Při provedení domovní prohlídky policie odňala celou řadu věcí a listin nijak nesouvisejících s trestným činem (skutkem), který je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání. Nadto byla mimo domovní prohlídku provedena i prohlídka stěžovatelova vozidla, a to bez zákonného příkazu k takovéto prohlídce. Soupis věcí odňatých při domovní prohlídce je pak proveden zcela nedostatečně, neboť jednotlivé věci nejsou přesně popsány tak, aby byla vyloučena jejich záměna (stěžovatel v této souvislosti odkazuje na bod 38 protokolu o provedení domovní prohlídky - jiných prostor a pozemků, který je popsán jako igelitová taška Globus obsahující pokladní účtenky, daňové faktury atd. - srov. č. l. 229 trestního spisu).
Stěžovatel dále - kromě uvedených pochybení - upozorňuje na porušení svého základního subjektivního práva na obhajobu a na nerespektování zásady presumpce neviny.
Stěžovatel uvádí, že policejní komisař mu stanovil lhůtu 30 minut k zvolení obhájce, což je lhůta naprosto nedostačující a extrémně krátká. K porušení práva na obhajobu došlo i tím, že v době zadržení mu nebyl umožněn rozhovor s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby s odůvodněním, že policie na takovouto možnost není technicky připravena a příslušník eskorty, který bude rozhovoru přítomen, není na celé věci zainteresován. To je prý v rozporu s §33 odst. 1 a §76 odst. 6 tr. řádu.
Stěžovatel dále spatřuje nerespektování zásady presumpce neviny i v prezentování celé kauzy v médiích i samotnou policií, např. v TV stanici NOVA. Dodal, že veškeré důkazy, na základě nichž bylo zahájeno trestní stíhání, byly podvrženy.
Stěžovatel konečně upozorňuje na to, že celý postup policie při trestním stíhání jeho osoby měl být sledován státním zástupcem, jenž však jen nečinně přihlížel tomu, jak jsou porušována jeho základní práva. Stěžovatel přitom sám Městskému státnímu zastupitelství v Praze zaslal prostřednictvím policie několik podání [jedná se zejména o stížnost z 6. 6. 2006 podanou přímo do protokolu o výslechu obviněného, kterou stěžovatel dodatečně zdůvodnil 9. 6. 2006, a dále pak o žádost obviněného o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a tr. ř. z 28. 6. 2006 - srov. č. l. 46-50 (odůvodnění stížnosti) a č. l. 2049-2058 (žádost obviněného o přezkoumání postupu policejního orgánu) trestního spisu], v nichž již tehdy předkládal státnímu zastupitelství námitky týkající se zejména nedůvodnosti zahájení trestního stíhání, formálních nedostatků příkazu k domovní prohlídce, nezákonného postupu Policie České republiky při domovní prohlídce, porušení stěžovatelova práva na obhajobu, jakož i nerespektování zásady presumpce neviny. Městské státní zastupitelství však na tyto námitky podle stěžovatele adekvátně nereagovalo. V postupu policie při domovní prohlídce neshledalo pochybení a napadeným usnesením z 24. 7. 2006 stížnost stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání bez náležitého odůvodnění zamítlo.
Dne 31. 10. 2006 stěžovatel svou ústavní stížnost doplnil. Ústavní soud informoval o tom, že se obrátil na Vrchní státní zastupitelství v Praze s žádostí o výkon dohledu nad trestním řízením. Vrchní státní zastupitelství v Praze - podle stěžovatele - v dopise zaslaném jeho právnímu zástupci (tento dopis ze dne 20. 9. 2006 byl Ústavnímu soudu zaslán v kopii) připustilo, že protokol o provedení domovní prohlídky zřejmě nemá zákonné náležitosti, a konstatovalo, že byl vydán pokyn policejnímu komisaři k provedení soupisu odňatých věcí tak, aby protokol splňoval požadavky ustanovení §79 trestního řádu. Vrchní státní zastupitelství v tomto dopise dále uvedlo, že považuje za důvodnou námitku týkající se nesprávnosti a nezákonnosti trestního stíhání, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno předčasně a na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Samotné usnesení je nepřezkoumatelné a nesplňuje zákonem stanovené náležitosti; to se týká zejména popisu skutku ve výroku usnesení, kde absentuje popis subjektivní stránky trestného činu. Přes tato zjištění Vrchního státního zastupitelství v Praze neučinilo dle názoru stěžovatele Městské státní zastupitelství v Praze nic k zajištění nápravy a k odstranění zjištěných pochybení.
Dne 2. 1. 2007 upozornil stěžovatel Ústavní soud na nález Ústavního soudu z 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239) týkající se náležitostí příkazu k domovní prohlídce s tím, že s poukazem na tento nález argumentačně doplňuje své podání z 9. 8. 2006.
III.
K posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal trestní spis sp. zn. 1 KZV 150/2006, resp. sp. zn. OKFK-15/15-B-2007. Zjistil, že usnesením Policejního komisaře Policie České republiky, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a praní peněz ze dne 5. 6. 2006 č. j. ČTS: FIPO-12/VP-2006 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání dle ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu pro trestný čin podvodu podle ustanovení §250 odst. 1‚ 4 trestního zákona spáchaný formou spolupachatelství dle ustanovení §9 odst. 2 trestního zákona. Protiprávní jednání stěžovatele bylo spatřováno v tom, že 12. 4. 2006 v úmyslu získat neoprávněně peněžní prostředky a společně se spoluobviněným K. P. T. (dále také "spoluobviněný"), přestože věděl, že týž není a nebyl akcionářem níže uvedené společnosti, se dostavil do notářského úřadu, kde se spoluobviněný prohlásil jediným akcionářem společnosti XAADOO.COM LIMITED a současně požádal o sepsání notářského zápisu - rozhodnutí jediného akcionáře - obchodní společnosti XAADOO.COM INC, kterým mj. z funkce předsedy představenstva (prezidenta) společnosti odvolal M. V. a z funkce tajemníka (sekretáře) představenstva P. F. a následně do funkce předsedy představenstva (prezidenta) společnosti jmenoval sám sebe a do funkce tajemníka představenstva jmenoval stěžovatele. Na základě výše zmíněného notářského zápisu pak spoluobviněný zrušil M. V. a P. F. dispoziční právo k účtu vedenému pro společnost XAADOO.COM INC, kde se v té době měla nacházet finanční hotovost ve výši 13 136 190,36 Kč. Stěžovatel, jak již bylo uvedeno, se měl do funkce tajemníka představenstva společnosti nechat zvolit i přesto, že věděl, že rozhodnutí o odvolávání členů představenstva může učinit pouze akcionář společnosti, a to na řádně svolané valné hromadě nebo na mimořádné valné hromadě společnosti, kterou má právo svolat jen akcionář, předseda představenstva a tajemník představenstva, a že tito všichni musí být na valné hromadě přítomni společně s právním zástupcem společnosti. Stěžovateli však bylo - podle policejního komisaře - známo, že výše uvedené podmínky nutné pro změny v orgánech společnosti splněny nebyly mj. proto, že jediným akcionářem společnosti XAADOO.COM INC je společnost XAADOO.COM LIMITED, jejímž majitelem je pan H. B. Popsaného protiprávního jednání se měl stěžovatel dopustit proto, aby se zmocnil finančních prostředků na účtu společnosti XAADOO.COM INC, čímž by společnosti XAADOO.COM INC, zastoupené předsedou představenstva M. V., způsobil škodu ve výši 13 136 190,36 Kč. K převzetí těchto finančních prostředků nedošlo, neboť byly rozhodnutím policejního orgánu v jiné trestní věci zajištěny ve smyslu ustanovení §79a odst. 1 trestního řádu.
V souvislosti s tímto trestním stíháním byla v obydlí stěžovatele provedena dne 6. 6. 2006 domovní prohlídka.
Domovní prohlídka byla vykonána na základě příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 1 vydaného dne 5. 6. 2006 sp. zn. 43 Nt 2534/2006. Ve výroku tohoto příkazu se praví: "Podle 83 odst. 1 tr. ř. se nařizuje domovní prohlídka v bytě - rodinném domě na parcele č. 891/44 v katastrálním území Praha Krč na adrese Praha 4 - Krč, P. č. 1802/16, včetně příslušenství, jehož majiteli jsou ing. J. a A. M. (SJM ) nájemci N. T. T., N. T. H. a P. V. D., a ve kterém se má v současné době zdržovat podezřelý K. N. H.". V odůvodnění příkazu se uvádí: "Soud přezkoumal návrh státního zástupce a předložený spisový materiál a dospěl k závěru, ze tento je důvodný, když vzhledem k dosud shromážděným důkazům lze důvodně předpokládat, že v předmětném bytě a prostorách k němu náležejících se nachází věci důležité pro trestní řízení.".
Prostorové vymezení domovní prohlídky bylo tedy určeno hranicemi bytu nacházejícího se v rodinném domě specifikovaném číslem parcely, katastrálním územím, přesnou adresou a určením jeho majitelů, jakož i nájemců, v němž se tehdy měl zdržovat stěžovatel (srov. č. l. 214-215 trestního spisu). Provedením domovní prohlídky byli pověřeni příslušníci Policie České republiky; prohlídku vykonal Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor výnosu a praní špinavých peněz v součinnosti s dalšími složkami Policie České republiky (srov. č. l. 212-213 trestního spisu). Domovní prohlídka byla provedena dne 6. 6. 2006. V protokolu o provedení domovní prohlídky - jiných prostor a pozemků je mj. zaznamenána stěžovatelova reakce na výzvu k vydání věci. Stěžovatel tehdy mj. uvedl, že v domě má finanční hotovost na nákup prostor pro podnikání a týkající se firmy XAADOO. Vydal by to jedině v případě, kdyby musel. Klíče ani smlouvy k trezorům v bankách podle svého tvrzení nemá (srov. č. l. 216 trestního spisu).
Před samotným provedením domovní prohlídky byl stěžovatel po předchozím souhlasu Městského státního zastupitelství v Praze formálně zadržen podle ustanovení §76 odst. 1 trestního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) trestního řádu. Po skončení domovní prohlídky byl převezen k výslechu na pracoviště policie, kde byl střežen praporčíkem Sábou, členem ochrany a eskorty obviněného (nyní stěžovatele). Praporčík Sába střežil stěžovatele i v době, kdy se na chodbě pracoviště policie radil se svým advokátem; v tomto okamžiku sledoval praporčík Sába stěžovatele jen tak, aby ho měl neustále na očích, a to ze vzdálenosti asi 10 metrů (srov. č. l. 2210). Dne 7. 6. 2006 byl stěžovatel (tehdy zadržený obviněný) předveden před soudce Obvodního soudu pro Prahu 1, před nímž se rozhodl vypovídat (srov. č. l. 822-827 trestního spisu). Nato byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 43 Nt 88/2006 propuštěn ze zadržení, neboť soud dospěl (především) k závěru, že zatím nelze s určitostí říci, zda skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, spáchal právě obviněný (stěžovatel). Ze spisového materiálu navíc podle soudu plyne jenom skutečnost, že se obviněný (nyní stěžovatel) nechal zvolit do představenstva společnosti XAADOO.COM INC. Jiné skutečnosti o jednání obviněného zatím zjištěny nebyly (srov. č. l. 142 trestního spisu). Dne 11. 1 2007 pak bylo usnesením Městského státního zastupitelství v Praze sp. zn. 1 KZV 10/2007 trestní stíhání stěžovatele zastaveno. Městské státní zastupitelství nedospělo k závěru, že by se stěžovatel jednáním popsaným v usnesení ze dne 5. 6. 2006 o zahájení trestního stíhání dopustil trestného činu, byť samotný skutek, popsaný v citovaném usnesení, se stal. Podle státního zastupitelství nebyl prokázán ani pokus způsobit škodu, což je objektivní znak skutkové podstaty trestného činu podvodu. Městské státní zastupitelství zastává rovněž názor, že nebyly naplněny ani zákonné znaky skutkové podstaty jiného trestného činu. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost adresovanou Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Domníval se, že jeho trestní stíhání nemělo být zastaveno v souladu s ustanovením §172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, ale podle ustanovení §172 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Tato stížnost byla usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 7. 2. 2007 zamítnuta jako nedůvodná.
Ze spisu plyne, že v období od zahájení trestního stíhání do jeho zastavení využil stěžovatel několik procesních prostředků, aby poukázal na chyby, jež (prý) jeho trestní stíhání od samého počátku provázely. Mezi jinými podal dne 6. 6. 2006 stížnost do protokolu o výslechu obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kterou doplnil odůvodněním dne 9. 6. 2006 (srov. č. l. 46-50 a č. l. 822-827 trestního spisu). V ní, uvedeno přehledově, vznesl zejména tyto námitky (jež jsou do značné míry totožné s námitkami obsaženými v ústavní stížnosti): policejní komisař neprověřil veškeré skutečnosti tak, aby mohl odůvodněně zahájit trestní stíhání; odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je nedostatečné; domovní prohlídka nebyla provedena v souladu s trestním řádem; soupis věcí odňatých při domovní prohlídce je nedostatečný; lhůta 30 minut k zvolení obhájce je příliš krátká; v usnesení o zahájení trestního stíhání absentuje popis subjektivní stránky trestného činu; stěžovateli nebyla dána možnost radit se se svým obhájcem bez přítomnosti třetí osoby; nemístná prezentace celé kauzy tiskovou mluvčí policie v médiích.
Následně stěžovatel podal dne 28. 6. 2006 jednu z několika dalších žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a trestního řádu (pozn.: její obsah je shrnut již v části tohoto nálezu věnované rekapitulaci námitek uvedených v ústavní stížnosti). Na stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání reagovalo Městské státní zastupitelství v Praze usnesením ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 1 KZV 150/2006 (č. l. 53). V podstatě dospělo k závěru, že skutek je v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán dostatečně určitě, včetně subjektivní stránky, a že shromážděný spisový materiál odůvodňuje zahájení trestního stíhání. Na žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu Městské státní zastupitelství v Praze reagovalo dopisem ze dne 27. 7. 2006 adresovaným právnímu zástupci stěžovatele. V něm mj. uvedlo, že nasazení Útvaru rychlého nasazení bylo vzhledem k okolnostem případu nutné a bylo schváleno příslušnými funkcionáři Policie České republiky. Státní zastupitelství přitom není oprávněno zkoumat vlastní činnost Útvaru rychlého nasazení, byť bdí nad zachováváním zákonnosti trestního řízení, a není oprávněno podrobněji přezkoumávat rozhodnutí soudu vydávajícího příkaz k domovní prohlídce. Před provedením vlastní domovní prohlídky byl stěžovatel podle městského státního zastupitelství vyslechnut v souladu s ustanoveními §84 a 85 trestního řádu. Soupis věcí zajištěných při domovní prohlídce hodnotí státní zastupitelství jako přesný (s tím, že bude uloženo policejnímu orgánu u některých položek provést jejich podrobný soupis, jehož provedení nebylo na místě možné). Prohlídka vozidla stěžovatele podle zjištění městského státního zastupitelství provedena nebyla. Lhůtu 30 minut k zvolení obhájce nepovažuje městské státní zastupitelství za nepřiměřenou. Stěžovateli prý byla umožněna porada s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, neboť přítomný policista podle městského státního zastupitelství nemůže být vzhledem ke vzdálenosti považován za osobu přítomnou poradě obhájce se stěžovatelem. Prezentace kauzy policií na internetu je v souladu s §8a odst. 1 trestního řádu. Pokud jde o prezentaci věci v ostatních médiích, pak jejím zdrojem není policejní orgán.
IV.
K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřila Policie České republiky (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní a praní špinavých peněz), která však pouze uvedla, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání v souladu s ustanovením §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Městské státní zastupitelství v Praze uvedlo, že dozorující státní zástupce nepochybil ani při výkonu dohledu nad celým řízením ani při vydání usnesení z 24. 7. 2006 sp. zn. 1 KZV 150/ 2006. Příkaz k domovní prohlídce, jakož i průběh domovní prohlídky, považuje městské státní zastupitelství za zcela zákonný. Navrhuje proto, aby ústavní stížnost byla zamítnuta v plném rozsahu. S upuštěním od ústního jednání v souladu s ustanovením §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasí.
Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém vyjádření odkázal na své rozhodnutí 43 Nt 88/2006. S upuštěním od ústního jednání podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasí.
V.
Stěžovatel se k otázce, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem, ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Jelikož byl ve výzvě Ústavního soudu výslovně poučen, že pokud se k tomu ve lhůtě 5 dnů nevyjádří, bude mít Ústavní soud za to, že s upuštěním souhlasí, lze tento souhlas presumovat.
VI.
Ústavní stížnost je zčásti důvodná.
Již z výše uvedené rekapitulační část je zřejmé, že ústavní stížnost napadá jednak pravomocné rozhodnutí soudu (tedy příkaz k domovní prohlídce), jednak "jiný zásah orgánu veřejné moci", který stěžovatel spatřuje v protiústavním postupu Policie České republiky a v protiústavním postupu Městského státního zastupitelství v Praze.
Ústavní soud se nejdříve zabýval napadeným příkazem k domovní prohlídce.
Ústavním soudu nezbývá než v tomto směru odkázat na svoji ustálenou judikaturu [z novějších např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 z 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239)], která potvrzuje i dřívější závěry Ústavního soudu; ta vychází především z toho, že domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 12 Listiny základních práv a svobod svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy).
Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných (srov. článek 12 odst. 3 Listiny); sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (a jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti.
Uvedené aspekty proto vyžadují, aby rozhodující obecný soud před vydáním příslušného příkazu (čl. 12 Listiny základních práv a svobod) nejen bedlivě zkoumal, zda v té které věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale aby také příkazu, jímž domovní prohlídku nařizuje, věnoval náležitou pozornost a aby své rozhodovací důvody v jeho odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložil. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, však nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné.
Se zřetelem na tyto požadavky nepovažuje Ústavní soud za ústavně konformní a akceptovatelné, jestliže obecný soud v této souzené věci odůvodnil příkaz k domovní prohlídce toliko tak, že: "Soud přezkoumal návrh státního zástupce a předložený spisový materiál a dospěl k závěru, že tento je důvodný, když vzhledem k dosud shromážděným důkazům lze důvodně předpokládat, že v předmětném bytě a prostorách k němu náležejících se nachází věci důležité pro trestní řízení.". Takové odůvodnění není v podstatě ničím jiným než jen pouhou parafrází §82 odstavce 1 trestního řádu. Jakékoli skutkové (a případně i jiné okolnosti) napadený příkaz k domovní prohlídce postrádá.
Nadto nelze přehlédnout, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán ve stadiu "prověřování podezřelého", nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání stěžovatele. Aby bylo tedy možno napadený příkaz - se zřetelem na to - poté považovat za ústavně konformní, musel by být vydán s odůvodněním i toho, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 tr. řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Jestliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, pak již jen proto trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem ústavně zaručených práv stěžovatele bezprostředně dotýká (srov. též Trestní řád, Komentář - díl I., Šámal a spol., C. H. Beck, 2005, str. 1224).
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným příkazem k domovní prohlídce bylo porušeno stěžovatelovo základní subjektivní právo (svoboda) na nedotknutelnost obydlí, které je garantováno zejména čl. 12 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se dále zabýval "jiným zásahem orgánu veřejné moci", který stěžovatel napadl.
Ústavní soud zde v prvé řadě odkazuje na svůj nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243). Tam mj. uvedl, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a přezkum jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je proto nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucím z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde je poškozenému k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.
Pokud Ústavní soud ústavní stížnosti směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci vyhoví, "zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením" [§82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Z toho vyplývá především, že pojmovým znakem zmíněného "jiného zásahu" je zejména skutečnost, že tento zásah musí být aktuální i v době podání ústavní stížnosti a v době rozhodování Ústavního soudu o ní, tzn. musí v osobní sféře stěžovatele vyvolávat právní následky. Pokud má "jiný zásah" povahu toliko jednorázového zásahu, který již v době zahájení řízení o ústavní stížnosti skončil, je obnovení statu quo ante, stejně jako zákaz pokračování v porušování práva (svobody) adresovaný orgánu veřejné moci, již pojmově vyloučeno. Jak Ústavní soud judikoval v jiném svém rozhodnutí [usnesení sp. zn. IV. ÚS 122/99 ze dne 8. 9. 1999 (U 56/15 SbNU 315)], zásah orgánu veřejné moci napadený ústavní stížností musí být bezprostřední a přítomný, neboť v opačném případě by se přezkum a následné rozhodování Ústavního soudu stalo čistě akademickým.
Ústavní soud konstatuje, že zásady uvedené v jeho předchozí judikatuře vyjádřené nejšíře v citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (viz výše) jsou znovu reprodukovány v usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 145/03 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), na které lze odkázat.
Z uvedených obecnějších východisek vycházel Ústavní soud rovněž v této souzené věci.
Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhl Ústavnímu soudu, aby konstatoval porušení jeho základních práv a svobod, ke kterému mělo v podstatě dojít 1. postupem policie při zadržení stěžovatele a při provádění domovní prohlídky, 2. postupem policie, která stěžovateli neumožnila rozmluvu s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, a 3. postupem (a usnesením) Městského státního zastupitelství v Praze, které neučinilo potřebná opatření k nápravě a odstranění následků způsobených nezákonným postupem Policie České republiky. Výrok takového vyhovujícího nálezu Ústavního soudu by byl v konkrétním případě výrokem toliko akademickým, neboť je zjevné, že zásah Policie České republiky a Městského státního zastupitelství v Praze vůči stěžovateli byl zásahem jednorázovým, který již dále nepokračuje a v jeho osobní sféře žádné další právní následky nevyvolává. Trestní stíhání proti němu bylo zastaveno a odňaté věci a peníze - jak sám stěžovatel uvádí - mu již byly vráceny. Ústavní stížnost sice plní kromě funkce subjektivní ochrany základních práv a svobod do značné míry i funkce objektivní; nicméně ani tato skutečnost nemůže znamenat, že by mohla důvodně směřovat proti neaktuálním zásahům do základních práv ve výše uvedeném smyslu (srov. i usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 145/03 ze dne 24. 2. 2004). Brojí-li tedy stěžovatel - za této situace - proti těmto "jiným zásahům" orgánů veřejné moci, je nutno považovat ústavní stížnost v této fázi za zjevně neopodstatněnou.
VII.
Ze všech těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti zčásti vyhověl a napadený příkaz k domovní prohlídce ze dne 5. 6. 2006 sp. zn. 43 Nt 2543/2006 vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1 podle §82 odst. 2 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil.
Ústavní stížnost proti jiným zásahům orgánů veřejné moci, tj. Policie České republiky a Městského státního zastupitelství v Praze, jež jsou konkretizovány ve výroku sub II tohoto nálezu, byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Řízení o ústavní stížnosti brojící proti výrokům uvedeným v odůvodnění tohoto nálezu v části I. bodech 3, 4 in fine., 5 a 7, ohledně nichž byla ústavní stížnost vzata zpět, bylo zastaveno (§77 zákona o Ústavním soudu).
VIII.
Ústavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto se souhlasem účastníků od něho upustil (§44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).