ECLI:CZ:US:2009:1.US.599.09.1
sp. zn. I. ÚS 599/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. března 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti T. G., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem Porážková 1424/20, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 1 To 87/2004 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 8 Tdo 435/2008, takto:
Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2009, doplněnou dne 19. 3. 2009, napadá v záhlaví specifikovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu České republiky.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2002 sp. zn. 32 T 19/97, byl stěžovatel spolu s ostatními obžalovanými uznán vinným pokusem trestného činu podvodu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozhodnutí nalézacího soudu podal stěžovatel a ostatní obžalovaní odvolání. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. 1 To 91/2002 tak, že napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatele a ostatní obžalované zprostil obžaloby.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch všech obviněných, včetně stěžovatele, dovolání. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Olomouci nově rozhodl rozsudkem ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 1 To 87/2004 tak, že byl stěžovatel uznán vinným z přípravy trestného činu podvodu, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal stěžovatel dovolání. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 8 Tdo 435/2008 tak, že jej odmítl.
Stěžovatel je jedním ze skupiny odsouzených, přičemž jeho roli v páchání trestné činnosti posoudily obecné soudy jako méně intenzivní ve srovnání s ostatními odsouzenými. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti spíše nezpochybňuje soudy učiněné skutkové závěry, nýbrž polemizuje s adekvátností mu uloženého trestu, a to i v kontextu s délkou trestního řízení. Ústavní stížnost však rovněž podal spoluodsouzený O. A., která je vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 431/09, a kterému byl uložen podstatně vyšší trest. Tento stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že do jeho základních práv bylo zasaženo obecnými soudy z důvodů širších než namítá stěžovatel T. G.
Protože posouzení ústavní stížnosti O. A. by mohlo mít význam skrze uplatnění principu beneficium cohaesionis i pro stěžovatele T. G., rozhodl se první senát Ústavního soudu přerušit řízení o ústavní stížnosti tohoto stěžovatele až do rozhodnutí o ústavní stížnosti O. A.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2009
Vojen Güttler
předseda senátu