ECLI:CZ:US:2009:1.US.752.09.1
sp. zn. I. ÚS 752/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupené JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem Křižíkova 159/56, 186 00 Praha 8, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2009 sp. zn. 33 Odo 1356/2006, dále proti rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2006 č. j. 23 Co 38/2006-359, 23 Co 73/2006, 23 Co 74/2006 a proti rozhodnutí Okresního soudu Praha - východ ze dne 29. 12. 2004 sp. zn. 5 C 284/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích základních práv garantovaných čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka se domáhala zaplacení žalované částky 220 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní bez právního důvodu užívali budovu v jejím vlastnictví v obci Jenštejn. O podané žalobě rozhodl Okresní soud Praha - východ usnesením ze den 1. 8. 2005 č. j. 5 C 284/2001-311, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 8. 2005 č. j. 5 C 284/2001-314 tak, že žalobu zamítl.
Proti rozhodnutí nalézacího soudu podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2006 č. j. 23 Co 74/2006-359, 23 Co 38/2006, 23 Co 73/2006, tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výrocích II. a IV. a v ostatních výrocích jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud, který je usnesením ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 33 Odo 1356/2006 odmítl.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s ústavní stížností konstatuje, že obecné soudy s Nejvyšším soudem v čele se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly a své rozhodnutí podrobně odůvodnily. To, že písmoznalec vypracoval posudek bez soudního spisu nemůže ovlivnit jeho závěry, spíše naopak. Pro posouzení písma není nutné znát skutková tvrzení stran. Ta by znalce naopak mohla ovlivňovat. Jiná věc je nestandardnost postupu z hlediska procesního. Ústavní soud však konstatuje, že ne každé procesní pochybení má za následek porušení základního práva na spravedlivý proces. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, stěžovatelka v předmětné věci v průběhu řízení před obecnými soudy opakovaně vznášela námitky stran nesprávného skutkového zjištění a hodnocení znaleckého posudku. Tuto argumentaci, jež se ve věci samé pohybuje na úrovni podústavního práva, předestřela také v ústavní stížnosti. Závěr, ke kterému obecné soudy dospěly byl učiněn po řádném zhodnocení všech provedených důkazů. Jako celek proto lze proces před obecnými soudy označit za spravedlivý.
Samu okolnost, že námitkám stěžovatelky Nejvyšší soud nepřisvědčil, neboť se ztotožnil se závěry nižších soudů, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud proto neměl důvod se těmito námitkami jakkoli dále zabývat, neboť odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje v tomto směru za dostatečné a přiléhavé. Postup všech obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, nelze označit za svévolný. Ústavní soud jej naopak považuje za ústavně konformní a proto uzavřel, že do základních práv stěžovatelky nebylo zasaženo. Nejvyšší soud řádně zjistil skutkový stav, aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu a své rozhodnutí pečlivě odůvodnil a Ústavní soud nemá důvod k zásahu do tohoto rozhodnutí.
Protože Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv, ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2009
Vojen Güttler
předseda senátu