infUsVec2, errUsPouceni,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.04.2009, sp. zn. I. ÚS 784/09 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:1.US.784.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:1.US.784.09.1
sp. zn. I. ÚS 784/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele BUSINESS SERVICE, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Fr. Škroupa 543/13, zastoupeného JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Anglická 140/20, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 2. 2008, čj. 11 C 16/2006 - 128, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, čj. 13 Co 415/2008 - 151, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozsudků obecných soudů, vydaných v řízení o zaplacení 49.959,- Kč, ve kterém vystupoval jako žalovaný. Tvrdil, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto řízení rozhodoval místně nepříslušný soud prvního stupně a stejně jako soud odvolací. Stěžovatel tak byl odňat svému zákonnému soudci. Stalo se tak proto, že Smlouva o zveřejnění inzerce ze dne 1. 11. 2001, od které žalobce odvíjel svůj nárok, nebyla mezi účastníky sporu platně uzavřena, a proto nebyla platná ani dohoda o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 8. Za této situace měl ve věci, v souladu s ustanovením §84 OSŘ, rozhodovat obecný soud žalovaného (stěžovatele), kterým je Okresní soud v Českých Budějovicích, nikoliv tedy Obvodní soud pro Prahu 8. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel dále podrobně uvedl důvody, na jejichž základě je přesvědčen, že předmětná smlouva je neplatná, včetně prorogační doložky, uvedené ve Všeobecných smluvních podmínkách, které tvoří přílohu této smlouvy. Obecné soudy obou stupňů se plně nevypořádaly s jeho námitkami, které jsou uvedeny i v ústavní stížnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalovanému stěžovateli, rozsudkem ze dne 21. 2. 2008, čj. 11 C 16/2006 - 128, povinnost zaplatit žalobci 49.959,- Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 1. 11. 2001 byla v provozovně stěžovatele uzavřena se žalobcem, společností MEDIATEL spol. s r. o., smlouva o zveřejnění inzerce, v níž byla dohodnuta i cena za zveřejnění inzerce, jejíž splatnost byla sjednána tak, že stěžovatel se zavázal uhradit cenu na základě faktury vystavené žalobcem před zveřejněním inzerce. Žalobce, v souladu s grafickým návrhem stěžovatele, uveřejnil inzerát ve stanoveném rozsahu ve Zlatých stránkách. Soud se podrobně zabýval argumenty stěžovatele, který zpochybňoval platnost zmíněné smlouvy poukazem na to, že ji za něj neuzavřely oprávněné osoby. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil a konstatoval, že provedl dokazování v rozsahu, který mu umožnil úplně zjistit skutkový stav. Odvolací soud pokládal za správný závěr obvodního soudu, že smlouva byla platně uzavřena. Podrobně se zabýval i námitkou stěžovatele, že o věci jednal a rozhodl místně nepříslušný soud a že tak byl odňat svému zákonnému soudci. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry soudů obou stupňů. Předkládá své vlastní právní dedukce a závěry, jimiž se snaží dovodit, že smlouva na základě které bylo žalobci vyhověno, je neplatná, a tudíž je neplatné i ujednání o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 8. Na základě toho stěžovatel dovodil, že ve věci jednal místně nepříslušný soud a došlo tak k jeho odnětí svému zákonnému soudci. Tvrdil rovněž, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkami, že jejich rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, čímž došlo i k porušení jeho práva na spravedlivý proces. K této polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR. Skutečnost, že obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud posoudil napadené rozsudky soudů obou stupňů z hlediska jejich ústavnosti a dospěl k závěru, že obecné soudy, na základě dostatečných skutkových zjištění, zhodnotily provedené důkazy a učinily právní závěry, které náležitě vyložily a přesvědčivě odůvodnily. Ústavní soud tak nesdílí názor stěžovatele, že odůvodnění napadených rozsudků nejsou dostatečně srozumitelně a logicky odůvodněna. Soudy svá rozhodnutí opřely o příslušná ustanovení obchodního zákoníku, vypořádaly se při tom i se všemi námitkami stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, z nichž vyplývá, že předmětná smlouva, včetně přílohy, je platná, proto je platná i prorogační doložka, a tudíž ve věci rozhodovaly místně příslušné soudy. Ústavní soud nezjistil nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, upravuje v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Dává tak Ústavnímu soudu možnost posoudit přijatelnost návrhu před tím, než dospěje k závěru o meritorním rozhodnutí ve věci nálezem. V této fázi řízení je možno rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud na základě zjištěných údajů dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bez dalšího odmítne. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítnuta jako návrh jako zjevně neopodstatněný. V Brně dne 28. dubna 2009 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:1.US.784.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 784/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 4. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 4. 2009
Datum zpřístupnění 14. 5. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 8
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 513/1991 Sb., §16
  • 99/1963 Sb., §84, §85
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
Věcný rejstřík smlouva
neplatnost
soud
příslušnost/místní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-784-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 62155
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-06