ECLI:CZ:US:2009:2.US.1135.09.1
sp. zn. II. ÚS 1135/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Z. K., zastoupeného Mgr. Janem Spáčilem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 35, proti umístění ve Věznici Kuřim, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 30. dubna 2009 a na výzvu doplněnou podáním ze dne 9. června 2009, se stěžovatel domáhá, aby bylo "věznici Kuřim" přikázáno upustit "od zasahování do LZPS zaručeného práva stěžovatele a zařídila nápravu."
2. V ústavní stížnosti konkrétně stěžovatel uvádí, že vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Kuřim. Při zahájení výkonu trestu sdělil, že je nekuřák a že chce být umístěn odděleně od odsouzených kuřáků, jak na to má právo podle §23 odst. 6 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, což se však nestalo. Bylo mu sděleno, že tato separace se v uvedené věznici neprovádí a "nekuřáctví je pak problémem jedince, který se neměl nechat zavřít". To potvrdila i ředitelka věznice ve vyjádření k jeho stížnosti, kde výslovně uvedla, že z kapacitních důvodů není pro věznici možné, aby byli nekuřáci ubytováni samostatně od kuřáků. Státní zastupitelství se jeho snahou o zajištění nápravy zabývalo bez toho, že by provedlo vlastní šetření na místě samém. Poukazuje na to, že zákaz kouření na celách ve vnitřním řádu věznice je pravidelně flagrantně porušován a jeho dodržování není nijak zajišťováno a nemůže být ani v podmínkách Věznice Kuřim realizován, neboť na separaci kuřáků od nekuřáků nemá údajně věznice kapacity. Je tak po celou dobu jeho umístění ve Věznici Kuřim vystavován zdravotně velmi rizikovému pasivnímu kouření a nemůže se dovolat ochrany svého základního práva podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Explicitně proti tomuto konkrétnímu zásahu do tohoto práva žádný přímý prostředek ochrany zákon nepřiznává, nicméně z obsahu ustanovení §78 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že k zajištění nápravy je v tomto konkrétním případě povoláno krajské státní zastupitelství. Proto se obrátil na Krajské státního zastupitelství v Brně a následně na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, kde se ovšem nápravy nedomohl.
3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákona k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona č., 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
4. V nálezu sp. zn. II. ÚS 2379/08 (ze dne 9. července 2009) Ústavní soud vyložil, že ochrana zdraví před pasivním kouřením spadá na úrovni ústavního pořádku do oblasti základního práva na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny a na úrovni podústavního práva do oblasti ochrany osobnosti podle §11 občanského zákoníku. Z toho plyne, že procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, je občanskoprávní žaloba na ochranu osobnosti. Stěžovatel však netvrdí, že by tohoto procesního prostředku využil, natož že by v řízení o něm docházelo ke značným průtahům [§75 odst. 2 písm. b) zákona]. Z podání stěžovatele rovněž nevyplývá, že by jeho stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy [§75 odst. 1 písm. a) zákona] a Ústavní soud ani sám také nic takového nezjistil.
5. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj