ECLI:CZ:US:2009:2.US.1224.09.3
sp. zn. II. ÚS 1224/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. V., zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Koliště 55, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 3. 2009 sp. zn. 4 T 14/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 5. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení a vyslovení zákazu Okresnímu soudu v Přerově, aby nadále pokračoval v porušování jeho ústavních práv a svobod. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím podle §203 odst. 3 tr. ř. o zamítnutí námitky jeho obhájce, učiněným při hlavním líčení dne 13. 3. 2009, byly porušeny základní zásady trestního řízení vyjádřené v §2 odst. 4, odst. 5 tr. ř., v důsledku čehož bylo zasaženo do ústavních práv garantovaných čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy a čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 12 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel upřesňuje, že námitka obhájce směřovala do rozhodnutí předsedy senátu o přípustnosti dotazu, v němž byly svědkovi předestřeny informace nabyté z nelegálně získaného důkazu. Rozhodnutí o zamítnutí námitky předseda senátu neodůvodnil, pouze konstatoval, že k předmětnému důkazu se vyjádří až při hodnocení důkazů v rozsudku. Stěžovatel má za to, že přihlédnutím k nezákonným důkazům by soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V další části ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rozvádí důvody, pro něž považuje některé z opatřených důkazů za nezákonné i neústavní.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Toto omezení neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Shora uvedené je v ustálené soudní praxi vykládáno jako princip subsidiarity. Ústavní soudnictví je založeno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, a to především prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. I v trestním řízení lze zpravidla případné protiústavní procesní vady napravit v rámci tohoto řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení lze v probíhajícím řízení akceptovat jen výjimečně. O takový případ ale v posuzované věci nejde.
Proti napadenému usnesení Okresního soudu v Přerově sice není možno podat stížnost, nicméně nejde o rozhodnutí "konečné", ale toliko o rozhodnutí procesní, kterým se upravuje vedení řízení. V jeho rámci stěžovatel může uplatnit své námitky stran nesprávnosti postupu soudu, resp. v důsledku toho vzniklých porušení jeho procesních práv, a to cestou řádných a případně i mimořádných opravných prostředků. Až po pravomocném skončení řízení, v jehož průběhu bylo napadené usnesení vydáno, lze získat odpověď na otázku, zda kritizované opatření předsedy senátu vedlo k ústavně nepřípustnému zásahu do práv stěžovatele. Teprve poté, v rámci přezkumu celého řízení, by bylo možno posoudit jeho jednotlivé části z hlediska dodržování pravidel spravedlivého procesu. Jinými slovy, za dané procesní situace a v rámci vymezeném argumentací ústavní stížnosti nelze dojít k závěru, že nastal stav, kdy se ochrany práva není možné domáhat zákonným způsobem (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2854/07, III. ÚS 907/08, IV. ÚS 957/08, týkající se obdobné problematiky).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.
Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí formální vadou ve smyslu ustanovení §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (nebyla k ní připojena plná moc k zastupování stěžovatele podle §29 a §30 odst. 1 tohoto zákona). K odstranění zmíněné vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj