ECLI:CZ:US:2009:2.US.1273.09.1
sp. zn. II. ÚS 1273/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem Advokátní kanceláře v Olomouci, Ostružnická 6, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 116/2009 ze dne 26. 2. 2009 a návrhu na zrušení ustanovení §138 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 1 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Bruntálu ze dne 15. 1. 2009 č.j. 12 C 61/2009 o odnětí osvobození od soudních poplatků a o zrušení zastoupení žalobce advokátem, vše se zpětnou účinností, a to od 5. 4. 2007. Současně navrhuje zrušení ustanovení §138 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).
Dle stěžovatele uvedená rozhodnutí porušují jeho právo na spravedlivý proces a rovněž porušují princip právního státu, neboť jejich účinek nastává zpětně k určitému datu a konstruují tak tzv. pravou retroaktivitu, která je v rozporu s principem právního státu, jež je vyjádřen v čl. l odst. l Ústavy ČR.
Stěžovatel uvádí, že jím předložené doklady o majetkových poměrech jednoznačně prokazují, že jsou u něj i nadále splněny podmínky pro osvobození do soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 o.s.ř. Zejména považuje za nesprávné tvrzení soudu o zlepšení jeho majetkových poměrů v roce 2007, nesprávné je i hodnocení příjmů ze společnosti STAVPROJ MORAVA, spol. s r.o, jejímž je společníkem, a posouzení otázky vlastnictví motorového vozidla, jehož je společnost jen leasingovým nájemcem. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných věcech, dle níž soud nemůže změnit své předchozí rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků jen proto, že začal jiným způsobem hodnotit majetkové poměry žalobce, tak, jak je tomu v tomto případě.
Dále má stěžovatel za to, že bod II. napadeného usnesení, kterým bylo s účinností od 5. 4. 2007 zrušeno jeho zastoupení advokátem, byl vydán v rozporu s ustanovením §138 odst. 2 o.s.ř., dle nějž lze osvobození od soudních poplatků odejmout případně i se zpětnou účinnosti. Toto ustanovení není možné, s ohledem na jeho výslovnou dikci, vztáhnout i na rozhodnutí o ustanovení zástupce.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud předesílá, že obdobnou ústavní stížností se stejnou právní argumentací, která byla rovněž spojena s návrhem na zrušení §138 odst. 2 o.s.ř., se již zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 29. 5. 2006 sp. zn. II. ÚS266/06, přičemž od závěrů zde uvedených nemá důvod se odchylovat a proto obdobně uvádí:
Ústavní soud posuzoval napadené ustanovení §138 odst. 2 o. s. ř. z hledisek vymezených ustanovením §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení §138 odst. 2 o.s.ř. se týká možnosti soudu rozhodnout o odejmutí přiznaného osvobození od soudních poplatků (i se zpětnou účinností), jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Toto ustanovení občanského soudního řádu slouží k tomu, že pokud se změní okolnosti, ze kterých soud při rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků vycházel, nebo vycházel-li soud ze skutečností, které osvobození od počátku neodůvodňovaly, může soud osvobození rozhodnutím odejmout, a to i zpětně, přičemž důvodem pro odnětí osvobození však není pouhá změna v hodnocení poměrů účastníka řízení, které se jinak nezměnily a ani nebyly jinak zjištěny, nebo změna názoru soudu na to, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Pokud je tedy plně v kompetenci obecných soudů zhodnotit zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, ze stejného hlediska je nutné, aby obecné soudy mohly až do pravomocného skončení řízení při zjištění nových okolností, resp. jejich případné změny, rozhodnout o odejmutí takového osvobození, a to i se zpětnou účinností. Je tedy zřejmé, že zákonodárcem zvolené řešení lze posoudit jako proporcionální a vyvážené a Ústavní soud proto neshledal tvrzené důvody protiústavnosti ustanovení §138 odst. 2 o. s. ř.
Ústavní soud dodává, že zrušení rozhodnutí o ustanovení zástupce, jehož samotné ustanovení bylo podmíněno právě osvobozením od soudních poplatků ve smyslu §30 a §138 o.s.ř., je logickým a nevyhnutelným důsledkem rozhodnutí o odnětí osvobození od soudních poplatků.
Ústavní soud poté, co konstatoval nedůvodnost stěžovatelova tvrzení ohledně neústavnosti ustanovení §138 odst. 2 o.s.ř., pouze zkoumal, zda obecné soudy neaplikovaly normy jednoduchého práva bez rozumného odůvodnění či propojení s ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nebyly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že obecné soudy postupovaly v řízení ve shodě s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny, a v jejich rozhodnutích nelze spatřovat projev libovůle, neboť na řádně zjištěný skutkový stav aplikovaly a interpretovaly právní normy způsobem, který má racionální podklad.
Jak bylo výše vysvětleno, pokud se v průběhu řízení ukáže, že poměry účastníka řízení neodůvodňují či neodůvodňovaly osvobození od soudních poplatku, může být takové osvobození odňato. Obdobně jako při dokazování v civilním soudním řízení, kdy obecný soud v souladu s ustanovením §132 o.s.ř. sám hodnotí důkazy podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, přičemž vždy přihlíží k tomu, co v řízení vyšlo najevo, tak také při posuzování skutečností svědčících pro odnětí přiznaného osvobození od soudních poplatků postupuje soud v mezích volné soudcovské úvahy. Z odůvodnění napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že závěr o změně majetkových poměrů oproti stavu, kdy bylo o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto, byl učiněn na základě nově zjištěných skutečností (zejména pokud jde o obrat společnosti, jejímž jediným společníkem je stěžovatel). Nejednalo se tedy jen o jiné hodnocení majetkových poměrů, které se jinak nezměnily a ani nebyly jinak zjištěny. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy poměry stěžovatele hodnotily dostatečně a objektivně, úvahy obecných soudů jsou v odůvodněních napadených rozhodnutí srozumitelně vyloženy, a proto nebylo možné přisvědčit tvrzení stěžovatele o zásahu do jeho základních práv garantovaných Listinou.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
Stanislav Balík
předseda senátu