ECLI:CZ:US:2009:2.US.1280.09.1
sp. zn. II. ÚS 1280/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A. H. a H. H., obou zastoupených JUDr. Petrem Živelou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009 sp. zn. 19 Co 344/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo dle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto odvolání, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 12. 2007 sp. zn. 10 C 1110/2004, neboť stěžovatelé na výzvu soudu v procesní soudcovské lhůtě nedoplnili důvody odvolání. Vyjadřují přitom přesvědčení, že jimi podané odvolání splňovalo náležitosti stanovené zákonem a nebylo je třeba doplňovat. Nesouhlasí s postupem odvolacího soudu ani s odůvodněním napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit.zák.).
Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Z připojeného napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud ověřil, že v dané věci se právě o situaci předpokládanou ust. §229 odst. 4 o. s. ř. jedná, neboť odvolání stěžovatelů bylo odmítnuto dle §43 odst. 2 o. s. ř.
Pokud tedy stěžovatelé tvrdí, že soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měli dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, v rámci řízení u obecných soudů ještě před podáním ústavní stížnosti, a to prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými. Za situace, kdy ústavní stížnost směřuje proti shora uvedenému rozhodnutí krajského soudu, které rozhodnutím o posledním prostředku poskytnutým zákonem k ochraně práva v projednávaném případě není, je nutné považovat návrh za nepřípustný.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj