ECLI:CZ:US:2009:2.US.1349.09.1
sp. zn. II. ÚS 1349/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1) Ing. R. Š., 2) J. V., zastoupených Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Praha 5, Preslova 1269/17, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 3. 4. 2009, č. j. 29 Co 698/2007-1146, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 5. 2009, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tvrdí, že jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 38 odst. 1 Listiny, právo na zákonnost dle čl. 2 odst. 2, 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, právo na ochranu základních práv mocí soudní zakotvené v čl. 4 Ústavy a čl. 36 odst. 2 Listiny, právo rovnosti před zákonem dle čl. 1 Listiny a právo rovného postavení účastníka řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatelé současně navrhují, aby byla odložena vykonatelnost napadeného usnesení, a žádají o náhradu nákladů jejich zastoupení, přičemž doposud vzniklé náklady vyčíslují částkou 13.500,-Kč.
Stěžovatelé poukazují na probíhající řízení před odvolacím soudem, které je dle jejich názoru plné vad, nezákonností a protiústavnosti. Krajský soud zejména dosud neuložil soudu prvního stupně, aby rozhodl o předběžné vykonatelnosti, jsou vedena dvě řízení týkající se zvýšení výživného, s čímž se odvolací soud nevypořádal, stejně jako neřešil námitku právního zastoupení otce. V řízení jmenoval zcela nezkušenou a neznámou znalkyni, která učinila zjevně lživé a ničím nepodložené závěry. Při ústním jednání odvolacího soudu dne 27. 11. 2008 bylo prvnímu stěžovateli odňato slovo a byl vybídnut ke zpracování otázek písemně, k čemuž však nikdy nebylo vydáno usnesení. Prvnímu stěžovateli nebylo umožněno odvolání v souvislosti s vydáním usnesení o složení zálohy a dodnes mu nebylo zasláno usnesení z 25. 3. 2005 o soudním poplatku.
Za tragické stěžovatelé označují nezákonné vydání usnesení ze dne 8. 12. 2008 a ústavní stížností napadeného usnesení ze 3. 4. 2009, neboť je dle jejich názoru vydal věcně nepříslušný soud a prvnímu stěžovateli jimi bylo upřeno právo podání opravného prostředku. Mají za to, že dle ustanovení §74 odst. 3 o. s. ř. je k vydání usnesení o předběžných opatřeních příslušný soud prvního stupně a stejný postup musí proběhnout i v případě jeho zrušení. V daném případě však předběžné opatření vydal i zrušil odvolací soud, čímž porušil princip dvojinstančnosti řízení. Napadeným usnesením byl druhý stěžovatel vytržen ze dne na den z prostředí otce, od bratra, ze školní docházky, ze zájmových kroužků i z plánované plastické operace ve špičkové pražské nemocnici.
Z obsahu vyžádaného spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 9. 2007 č.j. P 360/2002-863 byly zamítnuty návrhy otce (prvního stěžovatele) na svěření nezletilého (druhého stěžovatele) do jeho výchovy a na změnu příjmení nezletilého, bylo rozhodnuto o změně styku otce s nezletilým a o zvýšení výživného pro nezletilého. První stěžovatel se proti uvedenému rozsudku odvolal. V průběhu odvolacího řízení první stěžovatel požádal o vydání předběžného opatření, kterým by byl nezletilý předán do jeho péče. Okresní soud v České Lípě tento návrh usnesením ze dne 9. 11. 2007 č. j. 0 P 360/2002-XXIII zamítl, neboť neshledal důvod k zatímní úpravě. K odvolání prvního stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 7. 2. 2008 č. j. 29 Co 66/2008-984 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že předběžné opatření, jímž se nezletilý odevzdává do péče otce, vydal a zároveň provedl úpravu výživného pro nezletilého a úpravu jeho styku s matkou po dobu platnosti předběžného opatření. Důvodem vydání zmíněného předběžného opatření byla skutečnost, že nezletilý projevoval v souvislosti s prováděným psychologickým vyšetřením přání být v otcově péči. V návaznosti na závěry znaleckého posudku, jehož provedením byla pověřena soudní znalkyně PhDr. J. D., pak krajský soud napadeným usnesením zrušil vydané předběžné opatření a zamítl návrh otce na přenesení příslušnosti na Městský soud v Praze, resp. Obvodní soud pro Prahu 4. Stran zrušení předběžného opatření dospěl k závěru, že bylo osvědčeno, že pominula skutečnost, pro níž bylo předběžné opatření vydáno, neboť zejména vyšetřením nezletilého znalkyní se nepotvrdily prognózy nepříznivého vývoje nezletilého za předpokladu, že bude i nadále vychováván matkou, jíž byl pravomocným rozsudkem svěřen do výchovy.
Jak bylo dále zjištěno z vyžádaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 6. 2009 č. j. 29 Co 698/2007-1188 (vydaného po podání projednávané ústavní stížnosti), odvolací soud jím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé stran výroků zamítajících návrhy prvního stěžovatele na svěření nezletilého do jeho výchovy, na změnu příjmení nezletilého a úpravu styku s ním, a změnil jej pouze ve výroku, jímž bylo rozhodováno o zvýšení výživného. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 3. 8. 2009.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že při přezkoumání ústavní stížnosti se zabývá toliko námitkami relevantními z hlediska uplatněného petitu návrhu, kterým je při svém rozhodování vázán a nemůže jej překročit. V projednávaném případě, kdy stěžovatelé navrhují zrušit usnesení týkající se předběžného opatření, tedy není oprávněn zabývat se námitkami směřujícími do řízení o meritu věci či napadající dílčí procesní rozhodnutí s ním spojená.
Stěžovatelé dovozují zásah do svých ústavních práv z existence rozhodnutí odvolacího soudu o nařízení předběžného opatření a o jeho následném zrušení, přičemž považují obě rozhodnutí za nezákonná a odporující principům spravedlivého procesu. Tato rozhodnutí byla vydána ve věci péče o nezletilého druhého stěžovatele, konkrétně v řízení o změnu výchovného opatření, změnu příjmení, o změnu úpravy styku a o zvýšení výživného. Jak však bylo dodatečně zjištěno, v průběhu řízení o ústavní stížnosti bylo o této věci meritorně pravomocně rozhodnuto. Za dané procesní situace, kdy vydáním pravomocného rozhodnutí ve věci samé předběžné opatření ze zákona zaniká (srov. ustanovení §77 odst. 1 o. s. ř.), pak ztrácí své opodstatnění ústavní stížnost stěžovatelů brojící proti vydání a zrušení předběžného opatření a jakýkoli přezkum těchto rozhodnutí je s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení zcela bezpředmětný. I v případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelů vyhověl, nemělo by jeho rozhodnutí žádný vliv na již pravomocně ukončené řízení ve věci (srov. usnesení ze dne 16. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2829/07).
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud podmínky pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a návrhu na náhradu nákladů právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2009
Stanislav Balík
předseda senátu