ECLI:CZ:US:2009:2.US.138.09.1
sp. zn. II. ÚS 138/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou, se sídlem v Domažlicích, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 454/2008 ze dne 6. listopadu 2008, a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 T 215/2006 ze dne 28. května 2008, za účasti 1) Krajského soudu v Plzni a 2) Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Plzni a 2) Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou telefaxem a elektronicky dne 20. ledna 2009 a k poštovní přepravě 22. ledna 2009 a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 27. února 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Ústavní soud je vždy povinen nejprve zkoumat splnění formálních - procesních náležitostí k vyřešení otázky, zda je ústavní stížnost způsobilá k meritornímu projednání.
3. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Podle tohoto principu se lze u Ústavního soudu domáhat ochrany ústavnosti v konkrétní věci jen tehdy, pokud byly vyčerpány veškeré procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [srov. §72 odst. 3 ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")].
4. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné sdělil, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dne 23. ledna 2009 dovolání. Z přiložené kopie předmětného dovolání Ústavní soud zjistil, že obsahuje argumenty totožné s těmi, jež obsahuje ústavní stížnost - tj. účast podjaté soudkyně a provedení části hlavního líčení v nepřítomnosti stěžovatele. Dotazem u soudu prvého stupně pak Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 24. listopadu 2008, a dovolání bylo stěžovatelem skutečně podáno k poštovní přepravě dne 23. ledna 2009 a doručeno soudu prvého stupně 26. téhož měsíce.
5. Lze tedy uzavřít, že stěžovatel souběžně s ústavní stížností řádně podal i dovolání, které je v rozhodovací činnosti Ústavního soudu považováno za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje, a to především v situaci, kdy je tohoto prostředku skutečně využito. I v důsledku tohoto prostředku je totiž možné domoci se ochrany základních práv a svobod, neboť tyto jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky). Do doby než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání přitom zásadně nemůže Ústavní soud v téže věci zasahovat. Z tohoto důvodu je ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřípustná.
6. Pro souběžně podané dovolání byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2009
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj