ECLI:CZ:US:2009:2.US.1390.09.2
sp. zn. II. ÚS 1390/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. P., zastoupeného Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou se sídlem Křenová 64, Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2009 č. j. 3 To 156/2008-2735, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 26. 5. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí vrchního soudu, neboť měl za to, že vrchní soud postupem nerespektujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") porušil jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V záhlaví citovaným rozsudkem rozhodl vrchní soud k odvolání stěžovatele i Krajského státního zastupitelství v Ostravě směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2008 č. j. 28 T 12/2006-2660, tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil (výrok I.). Ve výroku II. uznal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a rovněž k trestu zákazu činnosti. Ve výroku III. naopak stěžovatele zprostil obžaloby krajského státního zastupitelství pro skutek, kterým se měl dopustit trestného činu porušení povinností v řízení o konkurzu dle §126 odst. 2 tr. zák., neboť se nejednalo o trestný čin. Ve zbývajících částech obžaloby týkajících se stěžovatele a obž. A. P., jimiž jim bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku dle §128 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele dle §256a odst. 1, odst. 3 tr. zák. věc vrátil státnímu zástupci k došetření (výrok IV.).
Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně zaručených základních práv a svobod, který je ovšem vůči ostatním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti tedy, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Bylo by zásahem do pravomoci obecných soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušným orgánům k realizaci jejich pravomocí.
Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, že proti odsuzujícímu výroku citovaného rozhodnutí vrchního soudu podal v zákonné lhůtě dovolání. Stěžovatel tak dal tímto svým postupem najevo, že uplatňuje procesní prostředek, který zákon předvídá k ochraně jeho práv. Pokud by jeho stížnost byla Ústavním soudem věcně posouzena před tím, než o podaném dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustnému zásahu do rozhodování obecných soudů a nebyl by dodržen princip subsidiarity ústavní stížnosti. Z tohoto hlediska je ústavní stížnost podána předčasně a Ústavní soud ji hodnotí jako nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Rovněž za předčasnou Ústavní soud považuje ústavní stížnost v části, v níž stěžovatel brojí proti výroku IV. napadeného rozsudku, kterým vrchní soud v částech obžaloby týkající se spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku dle §128 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele dle §256a odst. 1, odst. 3 tr. zák. věc vrátil státnímu zástupci k došetření. V tomto případě stěžovatel zaměřil svou ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v průběhu probíhajícího soudního řízení, neboť vrchní soud dospěl k závěru, že ve vztahu k těmto skutkům řízení trpí závažnými vadami, jež mají svůj původ v přípravném řízení, proto věc vrátil k došetření. Jak Ústavní soud ve své judikatuře několikrát zdůraznil, přípravné řízení, jakožto první fáze trestního řízení, má ve vztahu k řízení před soudem předběžný charakter. Jeho úkolem je zjistit, zda podezření z trestné činnosti proti určité osobě je do té míry odůvodněno, aby byla podána obžaloba či zda je tu důvod pro jiné rozhodnutí (jiný postup). Z existující judikatury Ústavního soudu rovněž zřetelně vyplývá jeho zdrženlivost při zasahování do průběhu trestního řízení v jeho počátcích (v předsoudním stadiu), pokud v této fázi nedojde ke skutečnému zásahu do základních práv a svobod, který by nebylo možné odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení nebo zadržení dle §75 tr. řádu). Z tohoto důvodu je třeba považovat zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v jeho počátcích za nepřípustný.
Pokud jde o námitky stěžovatele ohledně pochybností nad nestranností rozhodujících soudců (viz bod 4. ústavní stížnosti), také tuto část ústavní stížnosti musel Ústavní soud hodnotit jako nepřípustnou, neboť tyto námitky (vzhledem k jejich charakteru) stěžovatel měl (či případně bude moci) uplatnit při podání návrhu na vyloučení orgánu činného v trestním řízení dle §31 tr.řádu z důvodů uvedených v §30 tr. řádu.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj