ECLI:CZ:US:2009:2.US.1405.09.1
sp. zn. II. ÚS 1405/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Flídrovou, advokátkou se sídlem Rektora Stříteského 187, Litomyšl, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 3. 11. 2008 sp. zn. 53 Cad 7/2008 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2009 sp. zn. 4 Ads 3/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2009 sp. zn. 4 Ads 3/2009, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 3. 11. 2008 sp. zn. 53 Cad 7/2008, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. 8. 2008 sp. zn. 53 Cad 7/2008. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelovy majetkové poměry nejsou natolik nepříznivé, aby byly splněny zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:
Stěžovatel je přesvědčen o tom, že všechny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splnil. Úvaha soudu o tom, že náklady kasační stížnosti nepřesáhnou částku 2.000,- Kč, jejíž úhrada pro stěžovatele nepředstavuje žádné větší obtíže, je podle jeho názoru nesprávná. Advokát, kterého se stěžovatel na možnost zastoupení dotazoval, stěžovateli sdělil, že smluvní odměna za zastupování by činila cca částku 10.000,- Kč, kterou již stěžovatel nebyl schopen akceptovat. Stěžovatel připomíná, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 52 Ca 8/2009, mu soud osvobození od soudních poplatků za stejných majetkových poměrů přiznal.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se tento soud, poté, co zhodnotil závěry Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, věcně zabýval posouzením sociálních poměrů stěžovatele, a to i ve vztahu k nákladům právního zastoupení, které by mohly v souvislosti s předmětem řízení vzniknout. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, že předpokládaná finanční náročnost sporu není taková, aby bylo nutno stěžovateli pro předmětné řízení ustanovovat zástupce. Ze spisu vyplývá, že stěžovatel uvedl, že pracuje jako nástrojář s průměrným měsíčním výdělkem ve výši 12.617 Kč, z pronájmu pozemků získává roční nájemné ve výši 14.765,- Kč a vlastní dům postavený v roce 1936. U banky má pohledávku ve výši 23.000,- Kč a Ing. K. F. dluží 85.000,- Kč. Je rozvedený a žije ve společné domácnosti s invalidní matkou. Vyživovací povinnosti ani jiné závazky nemá. Ústavní soud dovozuje, že krajský soud i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyložily důvody, pro které byl stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce i kasační stížnost zamítnuty. K námitce stěžovatele, že v jiném řízení vedeném u téhož krajského soudu mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, Ústavní soud připomíná, že úvahy soudu se neomezují toliko na mechanické posouzení majetkových poměrů žadatele, nýbrž že soud zohledňuje i předpokládanou finanční náročnost právního zastoupení vzhledem k okolnostem každého případu. Skutečnost, že v jiném případě toto zhodnocení vyšlo pro stěžovatel příznivě, nemá právní relevanci pro nyní posuzovanou věc. Ústavní soud v napadených rozhodnutí žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal.
Nejvyšší správní soud se zabýval i stěžovatelovým tvrzením, že advokát, kterého navštívil, mu sdělil, že jeho odměna by se pohybovala okolo částky 10.000,- Kč. Uvedl, že smluvní ceny služeb advokáta se mohou lišit od mimosmluvních odměn uvedených v advokátním tarifu, ale ani tuto částku nelze podle názoru soudu, vzhledem k majetkové situaci stěžovatele, hodnotit jako finančně nedostupnou.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 8. září 2009
Stanislav Balík
předseda senátu