ECLI:CZ:US:2009:2.US.1571.09.1
sp. zn. II. ÚS 1571/09
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23. června 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O.Š., právně zastoupeného JUDr. Gabrielou Brůžičkovou, advokátkou se sídlem Příkop 2a, Brno, proti postupu Městského soudu v Brně při rozhodování věci vedené pod sp. zn. 14 C 18/99 a proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 21 Co 31/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou poštovní přepravě dne 16. 6. 2009 se stěžovatel domáhal vyslovení porušení čl. 36 "Základní listiny lidských práv a svobod" (sic!) k němuž mělo dojít postupem shora uvedených soudů ve shora označených soudních řízeních. V těchto řízeních bylo vydáno pravomocné rozhodnutí a to rozsudek Krajského soudu v Brně dne 28. 6. 2005 sp. zn. 21 Co 31/2005.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odst. 5 téhož ustanovení, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Z uvedeného je zřejmé, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, neboť nejpozději počala plynout doručením rozsudku krajského soudu ze dne 28. 6. 2005 a tudíž je zřejmé, že dávno uplynula i kdyby byl návrh posuzován podle odst. 5 §72 zákona o Ústavním soudu, který předvídá jednoletou objektivní lhůtu. Nicméně tento odstavec věcně není namístě aplikovat tak, jak se o to pokusil stěžovatel, neboť bylo-li vydáno rozhodnutí po provedených řízeních, je třeba napadnout ústavní stížností právě toto rozhodnutí.
Ústavní stížnost byla tedy podána po zákonem stanovené lhůtě, a proto musela být mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3, 5 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud dodává, že návrh postrádal ústavně právní argumentaci a navíc se domáhal výroků (vyslovení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu a garáže do vlastnictví stěžovatele), které Ústavní soud vyslovit nemůže.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj