ECLI:CZ:US:2009:2.US.1891.09.1
sp. zn. II. ÚS 1891/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, se sídlem Cihlářova 4, 571 01 Moravská Třebová, směřující proti opravnému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. července 2009, č. j. 12 Co 393/2008-145, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Žalobce (stěžovatel) se žalobou, která byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2008, č. j. 26 C 345/2007-35, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. října 2008, č. j. 12 Co 393/2008-85, zamítnuta, domáhal po žalované zaplacení částky 32.266 Kč s příslušenstvím. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. července 2009, č. j. 12 Co 393/2008-145, bylo opraveno záhlaví výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, a to z nesprávně uvedeného příjmení žalované "O." na správně znějící "O." a dále namísto nesprávného č. j. rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2008 "26 C 345/3007-35" na správné č. j. "26 C 345/2007-35". Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci odůvodnil vydání opravného usnesení zjevnými písařskými chybami, které odstranil za podmínek §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kterého se dopustily obecné soudy poskytnutím nepřiměřené soudní ochrany osobě, jež nemohla být účastníkem soudního řízení, čímž ve svém důsledku porušily i právo na ochranu vlastnictví [čl. 11 odst. 4 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")]. Stěžovatel uvádí, že nikdy nepodal žalobu proti "L. O.", nýbrž žaloval "L. O.", která byla účastníkem řízení a byla právně zastoupena. Dále tvrdí, že v řízení nedošlo k žádnému písařskému pochybení a nejednalo se o stav předpokládaný §163 o. s. ř. (pozn.: správně má být §164 o. s. ř.). Podle stěžovatele se nejedná o nesprávnost, nýbrž o vadu a zmatečnost rozsudku způsobenou tím, že soud při zkoumání podmínek došel k nesprávným skutkovým zjištěním. Obecné soudy tak rozhodly o právech a povinnostech osoby, která se v České republice nenalézá a nikdy nenalézala, přičemž byly vedeny snahou vyhrotit vztah majitele a nájemce.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, resp. Úmluvě a Dodatkovém protokolu k Úmluvě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel ústavní stížností brojí proti opravnému usnesení vydanému Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci, kterým bylo opraveno záhlaví rozsudku (zejména příjmení žalované). Hlavní námitka se týká toho, že stěžovatel nikdy nežaloval osobu, která byla v opraveném rozsudku uvedena (L. O.), takže celé rozhodnutí je zmatečné. Stěžovatel se snaží dosáhnout zrušení opravného usnesení za situace, kdy jeho žalobě na zaplacení částky nebylo vyhověno a byla mu uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení. Žalobce přitom kromě nesprávně uvedeného příjmení (chybějící háček nad souhláskou) v žalobě identifikoval žalovanou zcela přesně (datem narození i bydlištěm) a takto s ní bylo i po celou dobu řízení před obecnými soudy jednáno. Stěžovatel navíc velice přesně věděl, kterou osobu žaluje, neboť se jednalo o nájemkyni jím pronajímaného bytu. Pokud začíná stěžovatel vznášet námitky proti označení žalované až poté, co bylo rozhodnuto v jeho neprospěch (a uložena mu povinnost k náhradě nákladů řízení), jeví se Ústavnímu soudu tato snaha stěžovatele přinejmenším jako účelová. Přiznat ochranu takovému výkonu práva Ústavní soud nemůže. Jestliže se stěžovatel domnívá, že napadené rozhodnutí je zmatečné, má možnost využít ty procesní prostředky, které občanský soudní řád pro takovou situaci předvídá.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu