ECLI:CZ:US:2009:2.US.1990.09.2
sp. zn. II. ÚS 1990/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti EDEN ESTATES, s. r. o., se sídlem Moskevská 369/25, Praha, zastoupené Mgr. Martinou Štěpáníkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 1 ZN 3210/2008-22 ze dne 24. června 2009, a usnesení Policie České republiky č. j. ORI -15707/TČ-2008-91-BA ze dne 2. února 2009, za účasti 1) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a 2) Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka projednávaným návrhem brojí proti shora uvedeným usnesením, kterými měla být zkrácena na svých základních právech garantovaných v hlavě páté, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Podstata ústavní stížnosti spočívá ve stěžovatelčině nesouhlasu s odložením jejího trestního oznámení dle §159a odst. 1 trestního řádu podaného na PhDr. R. V. pro podezření ze spáchání pokusu trestného činu podvodu dle §250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona Policií České republiky, a s rozhodnutím Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatelky do rozhodnutí policejního orgánu.
3. Ústavní soud opakovaně judikuje, že otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy České republiky součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina neupravuje detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nezpochybnitelné a základní principy státu a práva; výkladem čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze pak dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Proto pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky žádné základní právo stěžovatele na takový (trestněprávní) druh "satisfakce" (srov. sp. zn. I. ÚS 84/99, U 29/14 SbNU 291; aj.).
4. Rovněž v posuzované věci tudíž Ústavní soud konstatuje, že v odložení věci a v zamítnutí stěžovatelčiny stížnosti proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání shora označeného trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž zásadně neexistuje (o připustitelné výjimky zde nejde).
5. Ústavní soud k tomu dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel taktéž dovolává, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, respektive ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se orgány činné v trestním řízení podnětem stěžovatelky zabývaly a svůj postup v napadeném rozhodnutí řádně zdůvodnily. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, a v tom, jak s tímto podnětem naložily, nelze spatřovat projev "libovůle" či "svévole". Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že došlo k zásahu do jejího ústavního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.
6. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu