ECLI:CZ:US:2009:2.US.205.09.1
sp. zn. II. ÚS 205/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. H., právně zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2008 sp. zn. 16 Co 37/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel požaduje zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, neboť jím mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak uvedl stěžovatel v ústavní stížnosti, napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 1. 2007 č. j. 8 C 286/2000-191. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků odvolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů.
Ve výrokové části rozsudku je uvedeno, že je stěžovatel zastoupen opatrovníkem, JUDr. R. N., advokátem. Opatrovník byl stěžovateli ustanoven ve smyslu §29 odst. 1 o .s. ř., neboť, jak vyplývá z lékařské zprávy, zdravotní stav stěžovatele je natolik špatný, že se nemůže účastnit soudních jednání. Dopisem ze dne 4. 11. 2008 vypověděl JUDr. N. plnou moc pro zastupování v této věci z důvodu pracovního přetížení a z důvodů "které spolu osobně v minulosti již projednali". V tomto dopise JUDr. N. výslovně uvádí, že zasílá stěžovateli předvolání k jednání na den 19. 11. 2008 a o "ukončení právního zastupování vyrozumívá Krajský soud v Brně". Stěžovatel ihned poté, co obdržel výpověď plné moci, požádal soud o odročení jednání (návrh byl odeslán doporučeně dne 10. 11. 2008), neboť nemá ve věci právního zástupce a ze zdravotních důvodů (držitel průkazu ZTP/P s částečnou bezmocností) se nemůže zúčastnit soudního jednání.
Dle stěžovatele, i když nebyl zastoupen v rozporu s ustanovením §22 o.s.ř., soud přesto ve věci jednal a rozhodl, čímž mu byla v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod odňata možnost jednat před soudem. V tomto jednání účastníka řízení spatřuje stěžovatel porušení svých práv a svobod stanovených Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem.
Vzhledem k charakteru argumentace užité v ústavní stížnosti si k jejímu posouzení Ústavní soud vyžádal příslušný soudní spis, z jehož obsahu je zřejmé, že k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu namítaným postupem odvolacího soudu nedošlo.
Ze spisu mimo jiné vyplývá, že krajský soud reagoval na dopis JUDr. N. dne 6. 11. 2008 sdělením, že jako opatrovník ustanovený rozhodnutím soudu nemůže zastupování ukončit výpovědí plné moci, a proto jeho omluvu z jednání nařízeného na den 19. 11. 2008 nelze akceptovat. Ve spisu je na č. l. 223 založena plná moc ze dne 18. 11. 2008 udělená opatrovníkem pro JUDr. M. V., který se dle protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 19. 11. 2008 osobně tohoto jednání účastnil.
Ústavní soud v dané věci nepovažuje za nutné podrobně se zabývat institutem opatrovníka ustanoveného dle §29 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k zásadám spravedlivého procesu, neboť námitky stěžovatele ohledně jeho nezastoupení při jednání o odvolání byly skutkově vyvráceny již samotným obsahem spisu. Námitka, že stěžovatel nebyl zastoupen v rozporu s §22 o. s. ř., a soud přesto ve věci jednal a rozhodl, je nepřípadná, neboť, jak již bylo uvedeno, stěžovatel byl zastoupen opatrovníkem (resp. právním zástupcem na základě plné moci opatrovníka) a ust. §22 o. s. ř. se na daný případ nevztahuje. Dle citovaného ustanovení musí fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, být zastoupena svým zákonným zástupcem. Takovou fyzickou osobou se rozumí jednak osoba nezletilá, jednak osoba zbavená nebo omezená ve způsobilosti k právním úkonům, což však stěžovatel není a ani nebyl.
Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že žádné základní právo stěžovatele napadeným rozhodnutím porušeno nebylo, a na základě toho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Návrhu stěžovatele, aby náklady jeho zastoupení dle §83 odst. 1 cit. zákona o Ústavním soudu zaplatil stát, nebylo možno vyhovět již vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, a nebylo proto třeba zkoumat majetkové a osobní poměry stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2009
Stanislav Balík
předseda senátu