ECLI:CZ:US:2009:2.US.2059.09.1
sp. zn. II. ÚS 2059/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Ing. M. J. a I. B., obou zastoupených Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem, se sídlem Mezírka 1, 602 00 Brno, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2009 č. j. 5 Cmo 135/2009-171, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2009 č. j. F 37297/2008, F 37690/2008/C 33918/6-116, spojených s návrhem na zrušení části ustanovení §200c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věty za středníkem ve znění: "ustanovení §94 odst. 1 a 2 se nepoužijí", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 4. srpna 2009 se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k zásahu do jejich ústavně chráněných základních práv. Konkrétně tvrdí, že obecné soudy shora uvedenými rozhodnutími zasáhly do jejich práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále do jejich práva na osobní přítomnost, aby jejich věc byla projednána veřejně a aby se mohli vyjádřit ke všem provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Současně navrhli zrušení části ustanovení §200c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věty za středníkem ve znění: "ustanovení §94 odst. 1 a 2 se nepoužijí".
Ve věci obchodní společnosti FALKO-N, s. r. o., bylo vedeno před Krajským soudem v Brně řízení o zápisu změny do obchodního rejstříku. Toto řízení bylo vyvoláno návrhem A. S., který do té doby byl zapsán jako jediný společník a jednatel uvedené společnosti. Jmenovaný navrhl rejstříkovému soudu, aby byl z obchodního rejstříku vymazán, neboť se nikdy nestal společníkem ani jednatelem společnosti FALKO-N, s. r. o., a usnesením policejního orgánu Městského ředitelství Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování Brno ze dne 15. června 2007 doložil, že jeho jménem vystupoval někdo jiný, který se prokazoval jeho pasem, jehož ztrátu již před tím oznámil. Na základě toho rejstříkový soud usnesením napadeným ústavní stížností zahájil řízení bez návrhu a týmž usnesením provedl výmaz A. S. jako jednatele i společníka uvedené společnosti a zapsal jako společníky této společnosti oba stěžovatele, takže v tomto směru obnovil stav zápisu, jaký byl před tím, než byl jako společník zapsán A. S. Protože jednatel společnosti byl odvolán ještě těmito společníky, nebyl na místo jednatele zapsán nikdo a bylo pouze uvedeno datum zániku této funkce.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2008 č. j. F 37297/2008, F 37690/2008/C 33918/6-116 podali stěžovatelé odvolání. Vrchní soud v Olomouci se však meritorně tímto odvoláním nezabýval a ústavní stížností napadeným usnesením odvolání odmítl s odůvodněním, že stěžovatelé nejsou účastníky rejstříkového řízení. Odvolal se přitom na ustanovení §200c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle kterého účastníky řízení jsou osoba, která podala návrh, k němuž je oprávněna podle zvláštního právního předpisu, a podnikatel; ustanovení §94 odst. 1 a 2 se nepoužijí.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadli postup obecných soudů a tvrdili, že byli dotčeni ve svých základních právech garantovaných ústavním pořádkem. Podle jejich názoru k tomu došlo tím, že neudělili souhlas k tomu, aby byli opětovně zapsáni do obchodního rejstříku a současně neměli možnost rozhodnutí o svém zápisu napadnout, protože s ohledem na shora citované ustanovení §200c odst. 1 o. s. ř. nebyli účastníky tohoto řízení a z toho důvodu bylo také odmítnuto jejich odvolání Vrchním soudem v Olomouci. Tento soud ani nevyhověl jejich návrhu, aby řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na zrušení části ustanovení §200c odst. 1 věty za středníkem ve znění: "ustanovení §94 odst. 1 a 2 se nepoužijí". V tomto postupu obecných soudů spatřují porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, tak jak je uvedeno shora.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů (příp. dalších orgánů veřejné moci) pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině práva podústavního.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvedli žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Zcela přehlížejí, že rejstříkové řízení není řízením kontradiktorním a že se v něm nerozhoduje o právech a povinnostech. Účelem tohoto řízení je veřejná publikace zákonem stanovených skutečností, jejichž existence se opírá o listiny, které musí být doloženy a musí mít předepsané náležitosti. Úkolem rejstříkového soudu není zkoumat materiální obsah těchto listin, ale pouze jejich formální bezvadnost. Tomu také odpovídá zákonem stanovené účastenství v tomto řízení.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Protože stěžovatelé nebyli účastníky řízení, ve kterém byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, jedná se o návrh podaný někým, kdo k tomu není oprávněn. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť byla podána osobami zjevně neoprávněnými.
Z §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona i jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Z toho důvodu, je-li ústavní stížnost sama zjevně neopodstatněná či je-li odmítána z jiného důvodu [např. podle §43 odst. 1 písm. a) až e) zákona o Ústavním soudu], je zjevně neopodstatněný i zmíněný akcesorický návrh a nelze jej projednat. Proto se Ústavní soud návrhem stěžovatelů na zrušení části ustanovení §200c odst. 1 o. s. ř., věty za středníkem ve znění: "ustanovení §94 odst. 1 a 2 se nepoužijí", nezabýval a odmítl jej podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu